celkově jev, kdy ne všichni jedinci v *populaci mají optimální reprodukční zdatnost (*fitness). Motoo *Kimura (srov. *evoluce, neutrální teorie molekulární) rozlišuje dva typy genetické zátěže: substituční a segregační. K substituční zátěži dochází tehdy, jestliže *přirozený výběr (*selekce) nahrazuje výhodnější *alelou alelu méně výhodnou – během tohoto procesu bude průměrná fitness populace nižší než fitness výhodnější alely, anebo průměrná fitness populace po nahrazení (substituci) původní alely alelou výhodnější (tj. kdy všichni jedinci v populaci budou nositeli nové alely). Matematicky je tato zátěž ekvivalentní tzv. selekčním nákladům. K segregační zátěži dochází tehdy, jestliže selekce v populaci udržuje stabilní *polymorfismus, například podporováním *heterozygotů (srov. *polymorfismus, balancovaný). V tom případě bude populace díky *principu segregace „doplácet“ na to, že kromě heterozygotů vzniká i 50 % méně zdatných *homozygotů (někdy se tento jev označuje jako genetické omezení). (Miloš Macholán)