individuálně specifická hladina stresu, způsobující psychosomatickou reakci organismu. Při aktuální psychické zátěži reaguje člověk dvěma základními způsoby: únikem nebo agresivitou. Tyto obranné reakce bývají nazývány jako „obranná reakce typu A“ (projevuje se zvýšenou činností sympatiku – třes, svalové napětí, zvýšení prokrvení, agresivita) a „obranná reakce typu B“ (má opačné parasympatické projevy – pasivita, zblednutí, omezení pohybu, chlad).$
Psychická zátěž vzrůstá v náročných životních situacích, kdy nastává ztížení života jedince prostřednictvím stresu a frustrací a dochází tak ke komplikacím při uspokojování jeho potřeb. Zátěžové mohou být jednotlivé situace, nebo se jedná o dlouhodobý problém související s životním stylem jedince, který ohrožuje jeho zdraví. Frustrační tolerance jednotlivých osob se liší. Je dána osobnostním nastavením (fragilita, vulnerabilita, adaptabilita, resistence, resilience jedince), zkušenostmi, konstitucí a výchovou.$
Optimální psychická zátěž (*<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('eustres')">eustres</span>) má motivační účinek a pomáhá dosahovat lepších výsledků. Pokud přeroste individuálně snesitelnou mez (*<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('distres')">distres</span>), může způsobit například chorobu.
(<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Balcerová, Michaela')">Michaela Balcerová</span>)