*archeologická lokalita 35 km severozápadně od Rávandúzu (Irák). Sídliště či sezonní stanice z období *mezolitu (11. tisíciletí př. n. l.). Uvažuje se o souvislosti s osídlením vrstvy B l *jeskyně v *Šanidaru asi 4 km vzdálené, řešení problému však závisí na dostatečné přesnosti *chronologie obou nalezišť. Zdejší obyvatelé zhotovovali *kamennou štípanou industrii, dosud zcela v paleolitické tradici, užívali však i drtidel a jiných nástrojů (závaží ke kopacím holím?) z broušeného kamene. Jejich *strava tedy obsahovala i složku rostlinnou. Lovili divoké ovce a kozy, soustavně ovšem „poráželi“ především mladé samce, v čemž se odráží určitý ohled na reprodukční schopnost stáda. Jde o jeden z prvních dokladů intenzifikace a specializace *lovu, který posléze vyústí v dobytkářství (*pastevectví). Pylové analýzy naznačují postupný vzrůst zastoupení planě rostoucích travin, což by mohlo svědčit pro počátky *zemědělství. Pracovalo se tu i s asfaltem, jehož nejbližší zdroj je odsud vzdálen 160 km (tmelení *čepelí do násad), *kostí, *obsidiánem a dokonce i se surovou *mědí. Obyvatelé si stavěli okrouhlé chatrče (průměr 2,20 m). Hromadné ukládání křídel velkých dravých ptáků a kozích hlav na jednom místě naleziště svědčí snad o obětních zvycích. Ze svrchní vrstvy naleziště pocházejí doklady metalurgického provozu z 6. století n. l. (Petr Charvát)