zahrada, v níž se chovají *zvířata pro odborné účely i pro poučení veřejnosti. Má svůj původ v kultu zvířat. Uctívání zvířete jako božského předka *rodu nebo *kmene je podstatou *totemismu, ale v něm ještě nejde o to, aby totemové zvíře bylo opatrováno; je jen tabuizováno (*tabu), případně požíváno při posvátné hodovní slavnosti. Další podobou zvířecího kultu jsou znaková čili emblémová zvířata *bohů, která mohla sloužit i jako jejich *symboly (*Ištar – holubice, *Baal – býk atd.). Při *egyptských chrámech bývala chována znaková zvířata příslušného boha, například při chrámu bohyně *Hathory s hlavou krávy byly chovány posvátné krávy, u Sobekových chrámů krokodýlové, u chrámu Bastety kočky atd. Když taková zvířata uhynula, byla obřadně pohřbívána. Máme zachovanou celou řadu mumií, zvláště koček a ibisů. Ze starého *Egypta však nemáme doklad, že by v jednom chrámu bylo chováno více zvířat společně. Tento jev najdeme až v *Syropalestině, kde je bezpečně doložen v kultu bohyně *Atargatis, ztotožňované s bohyní Potnia thérón, „vladařkou zvířat“. Při jejích chrámech byly zahrady //(paradeisos)// s ochočenými zvířaty. Smír mezi zvířaty zobrazoval rajský stav (srov. Gn 2,19n; Mk 1,13; *Enkidu se zvířaty, a nejzřetelněji popis blaženého věku Iz 11,6–9). Zvyk chovat dravá zvířata na vladařských dvorech zřejmě navazuje na jejich *symboliku (*symbolika fauny). Zpodobňovala totiž přemožené *zlo, které bylo spoutáno mocí vladaře. Tím se naznačuje, že jeho vláda je časem, v němž se už vrací „zlatý věk“.$Zoologická zahrada bývala ve starověkém Orientě zakládána jako součást rozsáhlého stavebního záměru. V *Mezopotámii je doložena v nápisech panovníka *Sinacheriba (704–681 př. n. l.); chlubí se, že u svého, obrovskými náklady vystavěného paláce v *Ninive založil park, v němž pěstoval rostliny, stromy, *zeleninu apod., kterým se jinak dařilo jen v pohoří Amanu a v Chaldeji. Uvnitř tohoto parku vytvořil umělý rybník, který byl obklopen rákosím, do něhož dal vysadit zvěř: labutě, jeleny a divoké vepře. Zájem o zvěř a myšlenka sbírky zvířat je ovšem nepochybně starší. Víme, že patřila k zálibám *Tiglatpilesara I. (nákup *velbloudů) a došla prokazatelně realizace za jeho syna Aššur-bél-kaly, který choval i zcela cizokrajné druhy, například krokodýla, darovaného egyptským *faraonem. Také *Aššurnasirpal choval lvy, *slony a pštrosy, aby je mohl předvést svým *poddaným. Ti vycházeli vladařským zálibám vstříc a přinášeli pak přírůstky do zoologických zahrad formou *tributu (velbloudi, býk, antilopa, slon, čtyři opičky zobrazené na tzv. Černém *obelisku jako tribut *vazala pro *Salmanassara III.). Pokud je naše interpretace chetitského nápisu panovníka Anitty správná, pak byla zoologická zahrada založena v *městě Néša (*Káneš) již v 18. století př. n. l., a to jako součást rozsáhlé výstavby tohoto významného maloasijského střediska. Anitta uvádí, že sem dal přivézt 2 lvy, 70 divokých vepřů, 60 „vepřů žijících v rákosí“ a dále 120 divokých zvířat jako jsou levharti, lvi, jeleni, kozorožci a další zvěř. (Jan Heller, Vladimír Souček)