obdělaný, zpravidla ohrazený pozemek pro pěstování okrasných i užitkových rostlin. Poprvé se zahrady objevují v oblasti starověkého *Předního východu od 4. tisíciletí př. n. l. především v *městech na středním Eufratu. Jde o pozemky uvnitř souvislejší zástavby a v bezprostřední blízkosti pevných příbytků (*dům). Ideální obraz „domova“ známý z konce 11. tabulky *eposu o Gilgamešovi představovala shodná výměra domu, dvora //(atria)// a zahrady v poměru 1:1:1.$Užitkové zahrady představovaly nevelké pozemky chráněné zdí a zastíněné listnatými stromy, zvláště *datlovou palmou s vysokým kmenem, pod níž byly vysazovány další ovocné stromy (jabloně, hrušně, fíkovníky, granátovníky, mandlovníky, třešně, meruňky [?], mišpule, pistácie, od 2. tisíciletí př. n. l. i švestky [*ovoce]). Kmeny stromů sloužily v severní *Mezopotámii, na jižních svazích Malé Asie a ve východním Středomoří také k podpoře a vedení větví vinné révy. Záhony byly připravovány ručním nářadím a zalévány také ručně užitkovou vodou, odebíranou většinou z cisteren. Nejrozšířenější technologií pěstování zahradních plodin bylo tedy tzv. „patrové“ *zemědělství. Mezi plodinami jasně převažovaly cibuloviny, *luštěniny a listová *zelenina. Z *koření se zatím podařilo identifikovat kmín, koriandr, sezam a šafrán, i když sumerské a akkadské seznamy slov (lexikografie) uvádějí desítky dalších neznámých druhů. Od 1. tisíciletí př. n. l. se vyskytuje dále i tymián a máta peprná. Nejdůležitější olejninou byl *len. Větší zahrady u *paláců a *chrámů (*hospodářství, chrámové, *hospodářství, palácové) obdělávali zahradníci, jejichž povolání bylo vysoce oceňováno, mzdou se vyrovnali *řemeslníkům. Vlastnictví zahrad a úrody chránily proti zcizení již od 3. tisíciletí př. n. l. *zákony, které mj. stanovily i povinnost řádného obdělávání s nuceným pronájmem (*pachtem) v případě zanedbání povinností majitele. Zahrady byly často oploceny nebo chráněny zdí.$S okrasnými zahradami se setkáváme od 2. tisíciletí př. n. l., kdy se ve větší míře vedle nižších a vyšších listnatých dřevin (topoly) začaly vysazovat i aromatické jehličnany (myrhovník, tamaryšky, cypřiše a ve východním Středomoří i cedry). Součástí zahrad byly i olivovníky, tvořící později samostatné háje. V mezopotamských metropolích (*Aššur, *Babylon, *Ninive) se v 1. tisíciletí př. n. l. staly okrasné zahrady součástí královských rezidencí. Jejich součástí byly i pevné cesty s odpočívadly, zahradní domky (altány) a umělé *zavodňování (rozvody do spádových stružek a potůčků). Voda měla postupně i funkci estetickou (zděná „jezírka“, kašny a fontány). Při rozsáhlé přestavbě Babylonu za *vlády *Nabukadnezara II. byly rozšířeny i slavné „visuté Semiramidiny zahrady“ (*Semírámis), rozložené terasovitě na klenutých obloucích, snad i s vodotrysky, zásobované vodou mechanicky dosud záhadným čerpacím strojem (páková zdvihadla a mechanické, snad ozubené převody). Tyto zahrady řadili antičtí autoři později k „*sedmi divům světa“. V textu *Starého zákona (Gn 2,8–3,24) byl *Eden Boží zahradou, nalezneme zde i různá přirovnání *kulturní krajiny k zahradám (Gn 13, 10), včetně umělého zavlažování zahrad (například Kaz 2,5) se zeleninou, ovocnými stromy a květinami (Pís 5,1; 6,1). Královské zahrady v *Jeruzalémě (2 Kr 25,4; Pís 6,10) a na jiných místech byly obehnány zdí a střeženy (Iz 1,8). (Blahoslav Hruška)$V oblasti starověkého Předního východu byly zakládány rovněž zahrady, jejichž smyslem nebyl bezprostřední užitek, nýbrž vytvoření sbírky rostlin nebo pokus o přenesení a případné zdomácnění cizích rostlin (předchůdci dnešních odborných botanických zahrad). Takové zahrady zakládali s oblibou asyrští panovníci při svých palácích. Nelze však vyloučit, že již sumerský vládce *Gudea se snažil vysazovat libanonské cedry. Zcela věrohodné je tvrzení *Tiglatpilesara I., že ze svých výprav nechal do *Asýrie přenést cedry a zimostrázy a vysadil je v zahradách. *Sargon II. založil velkou zahradu, v níž pěstoval „všechny vonné byliny chetitské *země a horské ovoce“. Také jeho syn *Sinacherib usiloval o rozšíření asyrské flóry o neznámé druhy: do zahrady v Ninive, pro niž nešetřil na stavbě zavlažovacích projektů, zavedl „strom nesoucí vlnu“ (*bavlnu, //Gossypium arboreum//) s cílem získat novou textilní surovinu, dále sem přenesl cizokrajnou *myrhu, vybrané druhy ovoce a vinné révy, cypřiše a snad i *olivy. Podobný účel mohly mít i tzv. „visuté zahrady Semírámidiny“ v Babylonu – uměle upravený terén v zákoutí paláce, zvednutý klenbami, které skýtaly příhodné *mikroklima (chlazení) a zároveň modelovaly stupňovité terasy k přitažlivým průhledům a umožňovaly též přívod vody. (Blahoslav Hruška, Jana Součková)