v zásadě lze rozlišovat dvě kategorie: válečné zajatce a&nbsp;osoby, které ztratily na nějakou dobu osobní <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('svoboda')">*svobodu</span> v&nbsp;důsledku dluhů nebo jiného provinění. Váleční zajatci se mohli, ale nemuseli stát <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('otrok')">*otroky</span>. Jejich existence je doložena již v&nbsp;sumerském období (3. tisíciletí př. n. l.), kdy byli často darováni <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrámům</span>. V&nbsp;období III. dynastie z&nbsp;Uru byli zaměstnáváni v&nbsp;paláci nebo v&nbsp;chrámech a&nbsp;dostávali příděly jako ostatní chrámoví nebo palácoví zaměstnanci, ale často byla jejich práce dále pronajímána. Ve starobabylonském období (2. tisíciletí př. n. l.) je doložena existence zajateckých táborů //(bít asírí)//, kde na zajatce dozíral správce tábora //(wakil)//, který je mohl podle svého uvážení darovat chrámům. V&nbsp;období <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asýrie')">*asyrské</span> a&nbsp;novobabylonské říše (1. tisíciletí př. n. l.) byly obvyklé <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('deportace')">*deportace</span> velkého množství lidí a&nbsp;celých rodin z&nbsp;dobytých území. Většina z&nbsp;nich pracovala na pozemcích chrámů a&nbsp;vysokých hodnostářů státu a&nbsp;měla stejný statut jako poddaní asyrského nebo babylonského <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*krále</span> z&nbsp;nižších vrstev. Pokud byli deportovaní kvalifikovanými vojáky, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('řemeslník')">*řemeslníky</span>, umělci nebo jinými odborníky, mohli dosáhnout i&nbsp;významného postavení na královském dvoře. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chetité')">*Chetité</span> rozlišovali NAM.RA (civilní zajatce) a&nbsp;ŠU.DAB (//sabtu//, vojáky). NAM.RA náleželi k&nbsp;polosvobodné vrstvě a&nbsp;byli připoutáni k&nbsp;půdě, kterou obdělávali. Státní správa se zřejmě snažila, pokud mohla, vykoupit své válečné zajatce. <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákoník, Chammurapiho')">*Zákoník Chammurapiho</span> se zmiňuje o&nbsp;tom, že vykupováním zajatců byli pověřování královští obchodníci //(tamkáru)//. Asyrské a&nbsp;babylonské právní předpisy také zabezpečují materiální postavení manželek válečných zajatců a&nbsp;stanovují dobu, po jejímž uplynutí se mohou znovu provdat. Stanovují také, co se stane, jestliže se manžel vrátí po uplynutí <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon')">*zákonem</span> stanovené lhůty – obvykle se žena vracela k&nbsp;svému prvnímu manželovi a&nbsp;děti zůstávaly otcům. Starostí zákonodárců bylo, aby žena nezůstala bez prostředků, ale současně i&nbsp;to, aby manžel po návratu ze zajetí neztratil právo na svůj majetek a&nbsp;děti. Ve staroorientálních právních předpisech se téměř nevyskytuje zajetí ve smyslu uvěznění. Ale například středoasyrský zákoník zná trest nucených prací //(šipar šarri)// a&nbsp;v&nbsp;novobabylonských textech se vyskytuje termín //bít killi// nebo //bít sibitti//, což bylo patrně vězení pro dlužníky. Vězení spravoval vrchní dozorce //(rab bít killi)//, jemuž podléhal početný personál. Jeho funkce patrně patřila k&nbsp;významným <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úřad')">*úřadům</span> novobabylonské říše. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pečírková, Jana')">Jana Pečírková</span>)