činit <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('bůh')">*bohem</span>, předmětem božské <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('úcta')">*úcty</span> (významné osobnosti, panovníky apod.). Například sumerští vládci v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Mezopotámie')">*Mezopotámii</span> se od 27. století př. n. l. v&nbsp;historických nápisech prohlašovali za potomky bohů a&nbsp;za své matky pokládali často bohyně-rodičky, které je údajně odkojily (například Mebaragesi z&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Kiš')">*Kiše</span>) a&nbsp;odchovaly na klíně. Skutečné zbožnění vladařů je z&nbsp;autentických pramenů doloženo až ve 24.–23. století př. n. l. ve staroakkadské říši (Narám-Sín, Šar-kali-šarrí), kdy se <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('král')">*králové</span> sami označovali za „bohy <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Akkad')">*Akkadu</span> a&nbsp;vládce čtyř koutů světa“. Na sklonku 3. tisíciletí př. n. l. byli posmrtně zbožněni legendární vládci <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Sumer')">*Sumeru</span> <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Gilgameš')">*Gilgameš</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Lugalbanda')">*Lugalbanda</span>. Za bohy na zemi byli považováni i&nbsp;vládci III. dynastie z&nbsp;Uru (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Ur-Nammu')">*Ur-Nammu</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Šulgi')">*Šulgi</span>), jimž byly věnovány četné oslavné <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('hymnus')">*hymny</span>, doprovázející kultovní obřady a&nbsp;oběti. V&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('chrám')">*chrámech</span> se začínají objevovat kultovní sochy vládců. Na pečetítkách a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('reliéf')">*reliéfech</span> jsou potom zbožnění králové od „smrtelníků“ odlišeni výškou postavy a&nbsp;božskými <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('insignie')">*insigniemi</span>. Zbožnění králové zastupovali o&nbsp;novoročních slavnostech bohy plodnosti a&nbsp;v&nbsp;obřadu <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('sňatek, posvátný')">*posvátného sňatku</span> pečovali o&nbsp;úrodnost <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('země')">*země</span>.$Důkazem zbožnění jsou i&nbsp;tzv. audienční scény ve <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('umění, výtvarné')">*výtvarném umění</span>, kde vladaři předstupují před bohy a&nbsp;dostávají od nich odznaky moci (například žezlo, hůl a&nbsp;provaz na měření pozemků). Zbožnění vládci ve starobabylonské době se vracejí k&nbsp;nomádským symbolům božské moci (oběti potravin ve stanech) a&nbsp;začínají vytvářet „božské dvory“ s&nbsp;družinami podřízených <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kněz')">*kněží</span> a&nbsp;kněžek. Zbožnění králů v&nbsp;metropolích určovalo potom podřízenou roli provinčních vládců a&nbsp;povinnost respektovat centrální palác a&nbsp;chrám. U&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Chetité')">*Chetitů</span> v&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Asie, Malá')">*Malé Asii</span> byli vládci zbožněni až posmrtně a&nbsp;dostávali pravidelné oběti, o&nbsp;nichž byly pořizovány přesné seznamy. Asyrští a&nbsp;babylonští vládci se v&nbsp;1. tisíciletí př. n. l. považovali za syny „státních“ bohů <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Aššur')">*Aššura</span> a&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Marduk')">*Marduka</span>. Jejich zbožnění dokládají pravidelné zádušní oběti, které se staly součástí kultovního <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('kalendář')">*kalendáře</span>. Obdobně byl uctíván vládce <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('civilizace starověkého Egypta')">*starověkého Egypta</span> – <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('faraon')">*faraon</span>.$Zbožnění vládců bylo neslučitelné s&nbsp;<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('monoteismus')">*monoteismem</span>. V&nbsp;historických knihách <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('zákon, Starý')">*Starého zákona</span> je proto vyvolení a&nbsp;pomazání <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Pavel z&nbsp;Tarsu')">*Saula</span> spojováno s&nbsp;nebezpečím, že král by mohl nahradit výlučnou moc Boha na zemi. (<span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Hruška, Blahoslav')">Blahoslav Hruška</span>, <span class="linked_term" onclick="showTermNamed('Malina, Jaroslav A.')">Jaroslav Malina</span>)