části (listy, kořeny, plody apod.) některých pěstovaných rostlin požívané za syrova nebo vařené apod.; tyto rostliny (například mrkev, okurka, zelí). Byla součástí *stravy počínaje *paleolitem. Poprvé začala být záměrně pěstována vedle *koření a *barviv v *zahradách i na okrajích obilnářských *plužin (*zemědělství, sumersky //ki-sum//, „cibulové místo“) starověké *Mezopotámie. Při přípravě půdy, okopávce, odplevelování i zavlažování (*zavodňování) převažovala (s výjimkou některých cibulovin) ruční práce (vysev do brázd vyměřených tyčemi nebo provazy). Dělení zeleniny do základních skupin bylo nejednotné, rozlišovaly se cibuloviny od „malých“ a „velkých“ *luštěnin a zelenina kořenová od listové. Hospodářské texty zmiňují nevhodnost následného pěstování cibulovin a luštěnin ve stejné trati. Z luštěnin byly rozšířeny *čočka //(Lens culinaris)//, dva druhy *hrachu (//Pisum sativum// a technický //Lathyrus sativus//) a *cizrna //(Cicer arietinum)//. Zelenina vyžaduje úhrn ročních srážek nad 300 mm a byla proto téměř všude závislá na pravidelné zálivce a stabilní úrovni hladiny spodní vody. Luštěniny byly první „záchrannou plodinou“ v případě výpadku úrody obilnin. Využívání luštěnin jako meziplodiny k obohacení půdy dusíkem v kořenovém systému se na starém *Předním východě zatím nepodařilo spolehlivě prokázat. Hrachy i čočka se vysévaly jako ozimy od září do listopadu a sklízely od února do června. Luštěniny se zpracovávaly kuchyňsky na kaše a polévky, některé z nich (vikev, *bob, //Vicia faba, Vicia sativa//) i v dobytkářství (*pastevectví) jako zelené krmivo. Mezi cibulovinami převládaly cibule //(Allium cepa)// a česnek //(Allium sativum)//, které nebyly od sebe v původním názvosloví rozlišovány. Obě plodiny, které patřily mezi základní potraviny (strava), se pěstovaly ze *semen i výsadbou, podle místních podmínek i ve dvou obdobích (říjen-listopad, únor-březen). Vegetační doba až ke zralosti trvala kolem 120 dnů, častá byla i dřívější sklizeň se zelenou natí. Stroužky česneku byly sázeny na podzim a zaschlé palice se potom sklízely přibližně za 5 měsíců. Od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. se v hospodářských textech objevují i zmínky o póru //(Allium porrum, Allium schoeonoprasum, Allium kurrat)// a snad i o cibuli-množilce, pěstované na zelenou nať. Ze stejné doby jsou i záznamy o výsevu okurek //(Cucumis sativus)// a snad i cuket, pěstovaných potom od konce 2. tisíciletí př. n. l. ze sazenic. Ve 2.–1. tisíciletí př. n. l. se postupně rozšiřovalo pěstování tykví a dýní //(Lagenariae)//. Z kořenové zeleniny máme doklady o mrkvi, ředkvičce, ředkvi, tuřínu a vodnici, z listové zeleniny o paleobotanicky neurčených salátech spíše typu polníčku. Pojídání cibule, česneku a pórku bezprostředně před kultovními obřady bylo u *kněží považováno za „nečisté“, nelíbilo se božstvům a ohrožovalo účinnost modliteb. (Blahoslav Hruška)