řecký filozof; představitel *eleatů, žák *Parmenidův. Ačkoli byl údajně autorem čtyř významných knih zejména s *kosmologickou tematikou a obranou Parmenidova učení proti *Platónovi, jeho nauka se nedochovala. Proslavily ho však tzv. Zenónovy paradoxie (zachovaly se čtyři z původně asi čtyřiceti logoi), u kterých není ale zcela jasná ani argumentační struktura, ani jejich účel. Starší domněnky, že byly namířeny proti *pýthagorejcům, jsou dnes již opuštěny; nemohou ani nijak blíž objasnit Parmenidovo učení; objevily se i *názory, že přesný účel nemají a jedná se o jakési „sofistické hádanky“.$V obecné rovině formuloval Zenón z Eleje paradoxie pojmu místa, paradoxie pohybu, paradox *dichotomie; známější jsou ale ve své narativní formě. Nejznámější *paradox se označuje „*Achilles a želva“ a zakládá se na tom, že rychlonohý Achilles se pustil do závodu s želvou, která, kvůli své pomalosti, dostala jistý náskok. Achilles při závodě stále zkracuje vzdálenost k želvě, nemůže ji ale nikdy předběhnout, protože v každém okamžiku se želvě blíží (sice na stále kratší vzdálenost), avšak vždy mezi nimi zůstává určitý prostorový rozdíl. Na podobném principu je založen paradox „nehybného šípu“ a paradox „stadionu“. Zenonovy paradoxie představovaly dlouhou dobu zajímavou filozofickou hádanku, zakládají se ale v jádru na několika jednoduchých myšlenkových operacích, které řeší infinitezimální počet; poté už zůstávají spíše kuriozitou. (Břetislav Horyna)