název pro chrámovou věž, na jejímž vrcholu stál *chrám. Zikkurraty se stavěly od sumerských dob na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. až zhruba do roku 500 př. n. l. a byly v mezopotamských (i elamských) *městech hlavní hmotnou i duchovní dominantou, neboť byly obvykle zasvěceny městskému *bohu, od něhož se očekávalo, že zajistí obyvatelům štěstí a prosperitu v pozemském i posmrtném *životě. Jedním z obřadů, který se v chrámu odehrával, bylo *rituální milování mezi panovníkem a kněžkou (*hieros gamos).$Již od konce 4. a začátku 3. tisíciletí př. n. l. se některé chrámy v jižní *Mezopotámii stavěly na umělé terase zbudované z *cihel (*Uruk, Tell Ukajjir, Tell el-Obejd, *Lagaš, *Chafádží atd.). Tato platforma pohltila obvykle i dřívější *stavby (*Eridu). Koncem 3. tisíciletí př. n. l. sestávaly zikkurraty ze tří stupňovitých teras nad sebou, přístupných vnějšími schodišti. Tato „klasická“ podoba zikkurratu pochází z období III. dynastie z Uru (2112–2004 př. n. l., *Ur, Eridu). Na vrcholu byl postaven malý chrám, u paty zikkurratu byl ještě „dolní“ chrám. Kultovní funkce „horního“ chrámu je nejasná. Předpokládá se, že se v něm konaly některé obřady o svátcích *Nového roku. Vnitřek zikkurratu byl postaven z nepálených cihel, vnější strany (silné několik metrů) byly zpevněny pálenými cihlami, později i obloženy barevnými emailovanými cihlami. Místo malty byly někdy cihly spojovány bitumenem. Většina zikkurratu měla *konstrukce zpevněné rákosovými lany, rohožemi nebo *šachtami, které bývaly naplněny keramickými střepy. Vnější výzdoba spočívala, tak jako u jiných velkých staveb, v členění fasády výklenky. Většinou se zachovaly zbytky zikkurratu jen do prvního patra. Jen v *Dúr-Kurigalzu dosud sahá jádro zikkurratu do výše 57 m. *Rekonstrukce některých zikkurratu předpokládají 5–7 stupňů (teras), například Etemenanki v *Babylonu, asyrské zikkurraty v *Ninive a *Aššuru. Stavba „*babylonské věže“ zmiňovaná ve *Starém zákoně (Gn 11,1–9) odpovídala zřejmě obnově babylonského zikkurratu Etemenanki *Nabukadnezarem II. (604–562 př. n. l.). Tato věž byla pokládána za jeden ze *sedmi divů světa. Strana čtvercové základny tohoto zikkurratu, z něhož se nedochovalo téměř nic, měřila 92 m. Zikkurrat měl pravděpodobně pět stupňů a sahal podle *tradice do výše 90 m. Přilehlý dvoupodlažní chrám byl obložen modrými glazovanými cihlami. Babylonské a asyrské zikkurraty se v některých detailech liší. U babylonských zikkurratů směřují důsledně rohy stavby do hlavních světových stran, půdorys základny je obdélníkový nebo čtvercový a zikkurrat je situován v odděleném nádvoří. Asyrské zikkurraty (Kár-Tukultí-Ninurta, Tell ar-Rimah, *Kalach, *Dúr-Šarru-kén) jsou těsněji včleněny do chrámových komplexů (někdy přístupné přímo ze střechy dolního chrámu), mají vždy čtvercový půdorys, zaměření na světové strany není důsledné a místo schodiště vede někdy na terasy zikkurratu spirálovitá rampa (Dúr-Šarru-kén). Uctívání několika božstev v jednom chrámu vedlo k tomu, že *svatyně měla i dva zikkurraty (*Anův a Adadův [*Iškur] chrám v Aššuru). V pozdním období bylo jak v *Asýrii, tak v *Babylonii spojováno sedm stupňů zikkurratu s *astronomií, stupně symbolizovaly planety, *Měsíc a *Slunce (stříbrná a zlatá barva vrchních dvou teras zikkurratu v Dúr-Šarru-kénu). (Nea Nováková)