Entartete Kunst (z němčiny: „Zvrhlé umění“), název nacistické „kulturní politiky“ ostrakizující moderní umělecké směry (abstraktní umění, dadaismus, expresionismus, fauvismus, kubismus nebo surrealismus) a jejich představitele, jimž byla zakazována další tvůrčí činnost (jejich díla byla odstraňována z galerií a muzeí, některá z nich byla demonstrativně spálena nebo se stala exponáty v „kabinetech hrůzy“, které byly zřízeny v Desavě a v Norimberku); též název výstav, kde byla moderní díla hanobena. Výstavy „Entartete Kunst“, zpravidla za účasti vrcholných nacistických ideologů včetně Josepha Goebbelse, se konaly v Karlsruhe (1933), ve Stuttgartu („Listopadový duch – umění ve službách rozkladu“, 1933) nebo v Mannheimu („Kulturní bolševismus“ [výstavě dominoval Groszův obraz Ecce Homo], 1933). Souběžně se konaly výstavy takzvaného čistého německého umění založené zejména na tvarosloví klasicismu a romantismu a oslavující hrdiny německého dávnověku a mytologie a současnosti (dělníky, rolníky, vojáky, nordické matky-rodičky, představitele nacistického režimu, zejména Adolfa . Obdobná kulturní politika, založená ovšem na komunistické ideologii a socialistickém realismu, byla již ve dvacátých letech uplatňována v Sovětském svazu a po druhé světové válce i v zemích jeho satelitů. (Jaroslav Malina)