abstraktní malířství, nefigurativní umění, tj. takové, které v procesu tvorby záměrně izoluje určité prvky vnímané skutečnosti, jež si mohou buď uchovat identifikovatelné vztahy s původním konkrétním vnímáním, nebo se od něj postupně vzdalovat až ke ztrátě zjevného spojení. Tomu odpovídají různé stupně abstrakce, dosahované rozmanitými výtvarnými prostředky. V nefigurativním malířství existují díla zobrazující (myšlenku, pocit, podstatu aj.), ale i nezobrazující, čistě kompoziční. Počátky abstraktního malířství jako mezinárodní tendence moderního umění se datují do období kolem roku 1910. Jsou spojeny se jmény Vasilij Kandinskij, František Kupka, Kazimir Malevič, Piet Mondrian. Ruský malíř Vasilij Kandinskij (1866–1944) byl obdařen eidetickou představivostí a synestetickými vlohami. Barva mu splývala s hudbou a hudbu vnímal jako symfonii barev. Od realismu přes impresionismus, secesi a expresionismus dospěl k abstrakci, kde předměty nahradil působením barev, ploch a linií. V souvislosti s tímto vývojem Kandinskij vzpomínal, jak si při náhodném spatření svého obráceně otočeného obrazu uvědomil, že předmět malířskému dílu vlastně škodí. Od roku 1910, kdy vzniklo jeho první nefigurativní dílo Abstraktní akvarel, maloval převážně abstraktní obrazy, v nichž se mu barva stala „prostředkem přímého působení na duši“, v období působení v Bauhausu ve 20. letech se stále více věnoval geometrizovaným kompozicím chladné barevnosti, jež byly založeny na napětí mezi linií a plochou (například Hroty v oblouku, 1927; Lomená diagonála, 1930), a přiblížil se konstruktivismu. Český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka (1871–1957) ve svém díle překonal akademická východiska a dospěl k nefigurativnímu zobrazení. První abstraktní obrazy, které vystavoval na Podzimním salonu 1912 (Dvoubarevná fuga; Teplá chromatika), dokládají jeho blízký vztah k hudbě, úsilí o vyjádření hudebních dojmů pohybem barevné čáry nebo dynamickým odstupňováním barevných plánů. Guillaume Apollinaire pojmenoval tento směr orfismus. Ruský malíř Kazimir Malevič (1878–1935) je autorem průkopnického díla abstraktního umění, slavného obrazu Černý čtverec na bílém pozadí (1913). V manifestu Nepředmětný svět (1927) toto dílo označil za „nahou neorámovanou ikonu“. Bylo předznamenáním suprematismu, nového uměleckého směru založeného na kompozici geometrických prvků v základních barvách. Malevič užíval několika základních geometrických prvků (čtverce, obdélníku, kruhu, kříže, trojúhelníku), jimiž chtěl vyjádřit nadvládu čisté senzibility, zbavené balastu předmětného světa. Teoretické zdůvodnění suprematismu podal v manifestu Suprematistické – nepředmětný svět neboli osvobozené nic. Malevič byl zakladatelem geometrické abstrakce, která se dále vyvíjela v ruském konstruktivismu, holandském neoplasticismu, pop-artu a kinetickém umění. Nizozemský malíř Piet Mondrian (1872–1944) chápal abstrakci jako logický důsledek kubistického principu rozvinutí plastického tvaru do plochy. Vycházel z konkrétních předmětů a abstrakcí eliminoval všechny jejich smyslové znaky až k základní lineární osnově. Příkladem tohoto postupu je jeho cyklus Stromy z doby před první světovou válkou. Mondrian se svými abstraktními geometrickými kompozicemi zařadil ke směru De Stijl, nazývanému též neoplasticismus. Jeho příslušníci chtěli vytvořit umění univerzální krásy, komponované z nejjednodušších prvků, obecně srozumitelné, nezávislé na individuálních vlivech, vyjadřující ideu kosmického řádu. Mondrian uvedl: „Prostřednictvím abstraktního estetického zkoumání je člověk schopen dosáhnout vědomé jednoty s univerzálnem.“ V roce 1931 se Mondrian přičlenil ke skupině Abstraction-Création. Toto sdružení bylo založeno 1931 v Paříži se záměrem prosazovat abstraktní umění především výstavami. Kolem poloviny třicátých let se rozrostlo až na 400 členů a patřili k němu mimo jiných Hans Arp (1887–1966), Robert Delaunay (1885–1941), Vasilij Kandinskij, z Čechů František Kupka a František Foltýn (1891–1976). V roce 1937 vzniklo v USA první muzeum abstraktního umění. (Jaroslav Malina)