art brut, (francouzsky: „syrové umění“), jako synonymní nebo rozšiřující označení též outsider art (umění outsiderů), neuve invention (nová invence), inzitní umění (vrozené umění), raw art (syrové umění), visionary art (vizionářské umění); umění a výtvarné projevy duševně nemocných, mediumiků (spiritistických médií) a sociálně marginalizovaných jedinců, kteří jsou vyvázáni z majoritní kultury, nerespektují etablované umělecké tradice ani výtvarná paradigmata. Jedná se o umění, jehož témata a výtvarné postupy nemají jasně vytyčené hranice, neboť výsledný artefakt každého autora se vyznačuje fantazijním a originálním rukopisem, čímž vzniká jev „sui generis“. Autoři art brut čerpají inspiraci z vlastních niterných prožitků a hloubky své imaginace, nezávisle na racionální autocenzuře. Tvoří buď na základě zkušenosti s duševní nemocí, prožitého psychického otřesu nebo ve stavu transu. Niterná sugestivnost tvorby je spjata s krystalizací jejich tužeb, utrpení a nadějí. Tvůrci art brut tvoří svá díla na základě naléhavé a někdy psychicky tíživé vnitřní potřeby. Estetické nebo umělecké hodnoty jsou jejich artefaktům připsány teprve sekundárně prostřednictvím divákovy reflexe. Principy umění art brut umožňují odkrývat archetypální obrazy kolektivního nevědomí a uvolňovat transkulturní kreativní potenciál, který není svázán racionální složkou lidského myšlení. Uměleckou činnost tvůrců umění art brut charakterizuje bezprostřednost, spontánnost, autentičnost, bohatá fantazie a kreativní invence. Jejich díla se vyznačují smyslem pro detailnost, jemnost, výraznou členitost a magickou ornamentalitu. Tvůrci art brut mají tendenci svou uměleckou činnost ritualizovat, například do určitého časového úseku jako ráno nebo večer. Tvůrčí akt jako rituál může být doprovázen meditací. Tento přístup ve své tvorbě anticipoval anglický malíř a básník William Blake (1757–1827), který své vizionářské a snové vize vyjádřil v sérii kreseb Visionary Heads (Vizionářské hlavy, 1819–1820). Tento typ kreseb vytvářel také francouzský romanopisec Victor Hugo (1802–1885) v průběhu svého exilového pobytu v letech 1852–1870 na ostrovech Jersey a Guernsey. Uměleckou hodnotu a autenticitu ve výtvarné tvorbě pacientů psychiatrických léčeben spatřoval již německý psychiatr a historik umění Hans Prinzhorn (1886–1933). Podstatnou část jejich tvorby, z převážně německy mluvících zemí, shromáždil v letech 1918 až 1921 pro Muzeum patologického umění při ústavní klinice v Heidelbergu. Sbírka nese jeho jméno a zahrnuje díla tvůrců, jako byli například němečtí umělci malíř August Natterer zvaný Neter (1868–1933), tvůrkyně Else Blankenhorn (1873–1921) nebo architekt a malíř Paul Goesch (1885– kolem 1940). Velkou inspiraci znamenalo umění duševně nemocných a medijně inspirovaných tvůrců také pro expresionisty (Ernst Ludwig Kirchner, Oskar Kokoschka, Edvard Munch, Emil Nolde) a surrealisty (André Breton, Paul Eluard, Max Ernst). V roce 1945 označení art brut poprvé použil francouzský malíř a sochař Jean Dubuffet (1901–1985) v souvislosti se sbírkou psychotických kreseb pacientů švýcarského psychiatra Charlese Ladama (1871–1949). Dubuffet založil v  roce 1948 Compagnie de ľart brut (Společnost art brut), jejímž posláním bylo zdokumentovat a rozšířit stávající sbírku. Při příležitosti kolektivní výstavy art brut Ľart brut préféré aux arts culturels (Raději art brut než kulturní umění, 1949) vydal stejnojmenný manifest, v němž art brut definoval. Od roku 1976 se Dubuffetova sbírka art brut (Collection de ľArt Brut) nachází v zámku Beaulieu ve švýcarském Lausanne. Ve sbírce jsou zastoupena díla předních představitelů art brut, jako byli například švýcarský umělec Adolf Wölfli (1864–1930), francouzští tvůrci Fleury-Joseph Crépin (1875–1948) a Augustin Lesage (1876–1954), britská umělkyně Madge Gill (vlastním jménem Maude Ethel Eades, 1884–1961), švýcarská tvůrkyně Aloïse Corbaz zvaná Aloïse (1886–1964) nebo italský tvůrce Carlo Zinelli zvaný Carlo (1916–1974). Ten své hudebně rytmické kompozice vyplňoval plošnými a schematizovanými figurami, které opakovaně zobrazoval z profilu a s motivem otvorů po průstřelech zbraní. Carlovo dílo zrcadlí otřesné válečné zkušenosti a neúnosnost aparátu institucí. Wölfliho dílo charakterizuje fantastická touha dobýt vesmír prostřednictvím válek a katastrof a stát se svatým Adolfem II. Erotickým nábojem jsou naplněny kompozice, jejichž prostřednictvím Aloïse vyjadřovala svá emocionální zklamání. Kompozice se zpravidla skládají z králů a královen s ňadry a klíny zahalenými květy růží. Okcidentální ornamentalismus je patrný v olejomalbách Lesageho, jež charakterizují pyramidové chrámy doplněné o figurativní motivy. Crépin vytvářel snové a zdobné palácové chrámy, nanášené na plátno barvou ve formě plastických teček. Pozornost art brut věnoval v českém prostředí mezi prvními kritik a teoretik umění Karel Teige (1900–1951), který uvedl jeho český ekvivalent – umění v původním (syrovém) stavu. Do české tvorby art brut Teige přiřadil zejména medijní a surrealizující kresby tvůrce Karla Havlíčka (1897–1988). Nejvýznamnější osobnost českého art brut Anna Zemánková (1908–1986) nacházela zdroj svého psychického vyrovnání v kresebné a malebné tvorbě biomorfních a florálních útvarů s aplikací háčkování, výšivek, korálků, flitrů nebo saténu. Symbolika mateřství a ženství, která prostupovala její tvorbou, ilustruje postupné fyzické a sociální odeznívání naplňující angažovanosti v roli matky a ženy. Nezaměnitelný výtvarný rukopis umělce Zbyňka Semeráka (1951–2003) charakterizují obsedantně detailisticky provedené schizotypové kresby tuší (lokomotivy, lodě, letadla) nebo proškrabávanou technikou vytvořené temperové obrazy. Současný představitel art brut Zdeněk Koška (narozen 1949) zaplňuje sešity, atlasy, účtenky a porno časopisy grafickými záznamy, v nichž spojuje rozmanité jevy a znalosti na principu podobnosti v uceleně funkční systém. Nezanedbatelné množství medijních výtvorů se zachovalo na Moravě, ve Slezsku a v Podkrkonoší, kde byly koncentrovány v depozitáři Městského muzea Nová Paka. Z tohoto depozitáře lze uvést fantazijní dílo transformací ze světa flóry do světa fauny Josefa Kováře (1876) a kresby organických struktur F. Rofelina (Rofelína). Ty evokují genitální útvary a vzájemnou penetraci maskulinních a feminních rostlinných orgánů. Kreslíř Josef Kotzian zvaný Solferino (1889–1960) a kreslířka Cecilie Marková (1911–1998) rozvíjeli medijní tvorbu florálních závitů a srostlic, biomorfních a fantomatických útvarů. Vzrůstající zájem o art brut a s ním související výtvarné projevy dokládá časopis Raw Vision (Syrové vize), který založil britský teoretik umění John Maizels v roce 1989. Art brut nelze ztotožňovat s naivním uměním a uměním přírodních národů. Z antropologického hlediska lze na tvorbu představitelů art brut pohlížet jako na díla, která specifickým způsobem postihují alternativní světy imaginace a fantazie. (Barbora Půtová)