frotáž (z francouzštiny: frotter, „třít, drhnout, leštit“), výtvarná a reprodukční technika, která spočívá v grafickém přepisu reliéfně strukturovaného povrchu přetíráním (tužkou, grafitem, křídou aj.) nebo vtlačováním na papír, popřípadě jiný materiál. Reliéfně strukturovaný povrch mohly představovat nápisy na kameni, náhrobcích a stélách, dřevěné nápisy a emblémy. Obecně jakýkoliv reliéfní povrch stálého charakteru, jako kovové mince. Otisku vyšší kvality lze dosáhnout zvlhčením papíru a zvýrazněním reliéfu potupováním (proklepáváním) tvrdším kartáčem po povrchu přiloženého materiálu. Snímací postupy využívaly možností poskytovaných nejrůznějšími druhy papíru, barev, způsobem jejich nanášení, roztírání, tamponováním a dalšími úpravami. Frotáž nalezla uplatnění v Číně již v 1. století n. l., kde sloužila účelům archivování drobnějších sochařských památek. V období viktoriánské Anglie (19. století) se staly sběratelsky oceňovaným artiklem frotáže pozdně středověkých náhrobků, erbů a památníků, přepsané z rytého bronzu a mosazi. V západním umění byla tato technika objevena uměleckou avantgardou počátkem 20. století. V roce 1925 ve své tvorbě uplatnil a pojmenoval techniku frotáže představitel surrealismu, německý malíř Max Ernst (1891–1976), když uskutečnil plošné obtisky struktur dřeva a rostlin. Počátkem 50. let 20. století techniku frotáže rozpracoval americký malíř, představitel pop artu, Robert Rauschenberg (1925–2008). V českém umění věnovali této technice pozornost malířka, grafička a sochařka Adriena Šimotová (narozena 1926) a malíř a sochař Eduard Ovčáček (narozen 1933). První frotáže umělec doplňoval kreslenými znaky nebo rýsovanými liniemi, které fungovaly jako kontrapunkt lyričtějšího záznamu frotáží. K jejich snímání prostřednictvím rozmanitě barevných pastelů využil povrchy kartonových grafémů a dřevěných reliéfů. Šimotová realizovala kresebné a pastelové frotáže lidského těla a obličeje, zejména detaily úst nebo očí, jimiž se snažila zachytit autenticitu lidské duše a vyjádřit osamělost a zranitelnost existence každého individua. Ocenění a uznání frotáže jako výtvarné techniky souvisí s její schopností evokovat v denaturalizované grafické podobě transformovanou texturu materiálu. Frotáž může být integrována do celku kresebného nebo grafického díla, například koláže, olejomalby a akvarelu. Frotáž je využívána jako jeden ze zdrojů současné historiografie a doklad alternativní lidské tvořivosti. (Barbora Půtová)