futurismus (z latiny: futūrum, „budoucnost, budoucí čas“), umělecký směr, který se projevuje především v literatuře a výtvarném umění. Jeho cílem je směřování k budoucí společnosti vyspělé vědy a technologie a protestuje proti vžitým uměleckým konvencím (passéismu). Zakladatelem futurismu byl italský básník a dramatik Filippo Tommaso Marinetti (1876–1944), autor eseje Manifesto del futurismo (Manifest futurismu, 1909) a básnické sbírky Les mots en liberté futuristes (Osvobozená slova, 1919). V Rusku jej svérázně rozvíjeli Vladimir Majakovskij (1893–1930), Velimir Chlebnikov (1885–1922) a Alexej Kručonych (1886–1968). Futuristické malířství vycházelo jednak z techniky pointilismu, jednak z kubistické analýzy formy, a to ve snaze vyjádřit dynamismus moderní doby. Glorifikovalo technický pokrok a životní tempo. Proto se také ústředním tématem futuristickcých tvůrců stalo město. K manifestu Marinettiho se přihlásili Giacomo Balla (1871–1958), Umberto Boccioni (1882–1916), Carlo Dalmazzo Carrà (1881–1966), Luigi Russolo (1885–1947) nebo Gino Severini (1883–1966). Principy futuristické snahy o vyjádření dynamických hodnot předznamenal František Kupka a bez odezvy tento sklon nezůstal ani v českém moderním malířství (Bohumil Kubišta, Antonín Procházka). V Itálii nakonec futurismus vyústil v adoraci války a militarismu. (Jiří Hlušička, Jaroslav Malina)