karolínské umění, dvorské a církevní umění za vlády Karla I. Velikého (747–814) a Karlovců v 9. století, navazovalo na antiku, jejíž odkaz přetvářelo v duchu středověkého názoru. Karlův dvůr se stal (podobně jako ve starověku Řím) střediskem mezinárodního společenství, v němž se prolínalo několik kultur. V architektuře šlo zejména o falce a paláce, kláštery, chrámy, v sochařství to byla drobná plastika převážně ze slonoviny a zlata, v klášterních skriptoriích se jednalo o knižní malby (iluminace). (František Čapka)