klasicismus (z latiny: classis, „třída, kvalita; znak dokonalosti“), 1. obecná tendence kultury a umění, která staví na racionalismu a řádu a opírá se – obdobně jako tradicionalismus – o osvědčené a zavedené tradiční modely a postupy; 2. evropský umělecký směr 17. až 18. století, který v oblasti výtvarného umění a v architektuře a obecně ve slovanské kulturní oblasti přesahuje do 19. století. Myšlenkově vycházel z osvícenské představy světa jako nadosobního objektivního řádu založeného na rozumu, z víry v racionalismus a výchovnou sílu vzdělání. Proti subjektivismu baroka a rokoka oživil v umělecké tvorbě některé zásady antického umění, zejména formální a estetické kvality řeckého umění, jež tehdy Johann Joachim Winckelmann (1717–1768) označil za klasické (podnětně působily vykopávky v Herculaneu a Pompejích). Klasicismus jako umělecký směr navazuje též na ideály klasické antiky, renesance a jejího nejvlivnějšího směru humanismu, a tím se staví proti základním tendencím a směrům prosazujícím se v barokním umění; s barokním uměním jej ovšem spojuje úsilí o monumentalitu. Od poloviny 18. století, kdy baroko dospívá do své závěrečné, manýristické fáze (rokoko), přejímá vývojovou iniciativu a mění se v kulturní a umělecký sloh. Klasicismus napodobuje antické umění a řídí se přesnými normami a pravidly (normativní estetikou). Klasicistické umění napodobuje přírodu a současně ji rozumově koriguje (podle přírodních vzorů se vytvářejí normy a právě ty se napodobují). Příroda podle klasicistů je „rozumná“ a uměřená, spoutaná člověkem. Dokládají to zahrady a parky, které jsou oblíbeným prostředím klasicistické přírodní lyriky a námětem tvorby výtvarných umělců. Tento pohled na přírodu se projevuje v koncepci takzvaného francouzského parku, představující přírodu jako architektonicky řešený zahradní prostor. Pevný řád prosazující se v klasicistickém umění odpovídá pevnému řádu dobové společnosti – centralizovanému, absolutistickému feudalismu. Stejně jako byla rozčleněna společnost, byly i literární styly rozčleněny na vysoké a nízké. Jim odpovídala zpracovávaná témata: vysokým stylem se psaly tragédie a ódy, nízkým stylem komedie, bajky, satiry apod. Jednotlivé žánry a styly byly až dogmaticky definovány podle antických modelů. V architektuře byla asymetrie a hravost baroka nahrazena geometrií a pravoúhlými tvary, kopírovaly se antické chrámy a sochy, v sochařství byl nejpoužívanějším materiálem bílý mramor. V malířství je pro klasicismus typická čistota obrysů, vyvážená kompozice, reliéfová výstavba obrazového prostoru. Tyto stylové principy lze zaznamenat například ve francouzském klasicismu – zejména v obrazech Jacquese-Louise Davida (1748–1825), které se staly výrazem ideálů Velké francouzské revoluce. Proslul rovněž Jean Auguste Dominique Ingres (1780–1867) zvláště v komorněji laděné tvorbě. V literatuře klasicismus vyšel z renesančního obdivu k antice, dodržoval její principy, napodoboval ji, ale současně i rozvíjel a přetvářel. Největšími představiteli literárního klasicismu byli ve Francii autoři tragédií Pierre Corneille (1606–1684) a Jean Racine (1639–1699), autor komedií Molière (1622–1673), básník Jean de Lafontaine (1621–1685), v Německu se k tomuto směru hlásili Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) a Friedrich Schiller (1759–1805). Vlivnými osobnostmi etapy osvícenského klasicismu byli v Německu zakladatel klasické archeologie Johann Joachim Winckelmann (1717–1768), v Anglii filozof John Locke (1632–1704), ve Francii filozof a spisovatel Voltaire (1694–1778). Klasicismus znovu ožívá kolem roku 1800; ve francouzské kulturní oblasti se tato druhá fáze klasicismu nazývá empír (kromě klasického tvarosloví a tematiky je empír ovlivněn i egyptizující módou plynoucí z výzkumů uskutečněných při napoleonské expedici do Egypta). Klasicismus se prosadil ve všech druzích umění, tedy i v hudbě, kde svého vrcholu dosáhl v dílech Josepha Haydna (1732–1809), Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), Ludwiga van Beethovena (1770–1827) aj.; z českých autorů vynikli zejména František Xaver Brixi (1732–1771) a Josef Mysliveček (1737–1781). (Jaroslav Malina)