klasický sloh, sloh výtvarné i slovesné kultury řeckého umění v 5. a 4. století př. n. l. Tento výraz byl použit v původním významu tohoto slova (latinsky classicus znamená „prvotřídní“). Základem klasické estetiky byla teorie kalokagathie a dotvářeli ji tak originální tvůrci jako byli sochaři Feidiás, Polykleitos a stavitel Iktínos. Řecká klasika je považována za vrchol antické kultury vůbec. Představuje vyústění a naplnění snah řeckého ducha po dosažení dokonalosti ve vztahu k člověku a rozvoji jeho schopností a možností. Podíl na vzrůstu sebedůvěry Řeků a jejich tvůrčího potenciálu měly i příhodné podmínky, které nastaly po jejich vítězství ve válkách s Peršany. Řecké umění se v této době propracovalo i k ideální formě vhodné pro vyjádření těchto hodnot a vytvořilo tak vzorovou normu, k níž se i později vracela jednotlivá období ve vlnách takzvaných klasicismů. (Marie Pardyová)