kodex (z latiny: cōdex, „kmen, špalíček; dřevěné desky na psaní, tabulky, kniha, spis; seznam“), 1. v antice svazek destiček s voskovou vrstvou na psaní; 2. pergamenová rukopisná kniha; též název tvaru knih, jež byly psány od 2. století na složených dvoulistech nejprve papyru, později pergamenu a od 14. století na papíru. V ohybu se dvoulisty uspořádané do čtveřic (kvateru), pětic (kvinteru) nebo šestic (sexteru) spojovaly a sešívaly řemínky do větších složek, které byly chráněny pevnými deskami. Kodex se rozšířil ve 4. až 5. století, kdy postupně nahradil svitky. Mezi nejznámější české kodexy patří například Vyšehradský kodex (z konce 11. století, 108 pergamenových listů) či Jenský kodex (rukopis z konce 15. století, 14 folií, z toho 9 pergamenových); 3. v amerikanistice běžné konvenční označení piktografických rukopisů, jež vytvářeli Aztékové a Mixtékové, nebo hieroglyfických rukopisů, jež vytvářeli Mayové. Jednotlivé listy se lepily k sobě ve formě leporela. Ve zhotovování kodexů vynikali zvláště Mixtékové, od nichž toto umění přejali Aztékové. Obvykle byly barevně psány na vydělanou jelenici či papír ze stromové kůry amatl, na který mexičtí lidoví umělci dodnes malují své insitní obrázky. Jako celek přinášejí mezoamerické kodexy množství informací, údajů o bozích a rituálech, mytologii a historii, flóře a fauně, a dokonce i o obchodu a poplatcích. Většina z nich se nedochovala; dnes je jich známo několik desítek, jež lze rozdělit, poněkud svévolně, do dvou hlavních skupin: na kodexy koloniální, zrcadlící „společnost v konfliktu“, a na kodexy předhispánské, komponované čtyřmi skupinami: mayskou (dochovány čtyři kodexy), mixtéckou (sestávající z osmi „knih“, z nichž tzv. Seldenův svitek – Rollo Selden podává dosti formalizovaně či schematicky dějiny jedné lokální dynastie, již se nepodařilo zcela identifikovat), kodexy skupiny Borgia (jež spojuje religiózní orientace; jako celek byly na počátku 20. století vytknuty Eduardem Selerem; za nejvelkolepější je v rámci této skupiny pokládán právě Kodex Borgia, rozsáhlý rukopis o 39 listech, rukopis, jehož protagonistou je patrně rituální tonalamatl) a nakonec nahuaskou nebo aztéckou: nejvýraznějším členem této skupiny je zřejmě Kodex bourbonský, rukopis o 36 listech, podávající ve čtyřech sekcích kalendářně založené rituální a slavnostní události. Nejnápadnější je možná to, co bývá nazýváno „asociovaným“ členěním času ve znamení devíti vladařů noci a třinácti ptáků dne. (František Čapka, Jaroslav Malina, František Vrhel)