konstruktivismus (z latiny: cōnstructiō, „sestrojení, složení“), 1. umělecký směr, který vznikl v Rusku v roce 1915 (založen Vladimírem Jefgrafovičem Tatlinem [1885–1953]), po říjnové revoluci v roce 1917 se stal oficiálním uměním bolševického státu. Ve 20. letech se přenesl do Německa (Bauhaus), Nizozemska a také do Československa (železobetonový skelet, neomítané cihly – baťovské stavby ve Zlíně). Nejvýrazněji se projevil v architektuře, ale také v literatuře. Konstruktivisté využívali nové techniky a nové stavební materiály, jejich výtvory měly být účelné, funkční, v tom je blízký funkcionalismu (v západní Evropě Le Corbusier – Charles Édouard Jeanneret [1887–1965]). V literatuře se konstruktivismus vyznačoval důrazem na techniku tvorby, plánovitost, citlivost k společenské objednávce. Poezie konstruktivistů je věcná, úsporná, prosycená prozaismy a odbornými termíny. Ke konstruktivismu (1924–1930) se nějakou dobu hlásili ruští básníci Eduard Georgijevič Bagrickij (1895–1934), Vladimir Alexandrovič Lugovskoj (1901–1957) a další. Na některé postuláty konstruktivismu navazoval český poetismus. (František Čapka, Jaroslav Malina)