měkký kryt (francouzsky: vernis mou), grafická technika na založená na principu tisku z hloubky. Za tiskovou formu slouží měděná či zinková deska o tloušťce 2–3 mm, jejíž okraje jsou šikmo zbroušeny fasetou, a povrch dokonale očištěn a vyhlazen. Přední strana desky je opatřena měkkým, netvrdnoucím krytem (příkrovem) z roztaveného pevného krytu a vazelíny, popřípadě loje, sádla, levandulového oleje. Kryt by měl disponovat měkkou a lepivou strukturou. Směs krytu je na zbroušenou měděnou desku nanesena koženým tamponem nebo rozválena koženým válečkem. Kresba je prováděna nepřímou metodou tlaku tužkou na zrnitý papír či tkaninu, který na desce opatřené vrstvou měkkého krytu zanechá otisk. Tlak je vynakládán v různé intenzitě, aby bylo dosaženo bohatě diferenciovaných linií. Měkký kryt se pod tlakem tužky přilepí na zadní stranu kreslícího materiálu a zároveň obnaží v zrnitých liniích kovový podklad. Takto opracovaný povrch je připraven k leptání roztokem chloridu železitého. Měkký kryt se vyznačuje kresebným či malířským vyzněním a reprodukuje strukturu papíru či tkanin. Někdy je snáze zaměnitelný s litografií, od níž se odlišuje zřetelně vytlačenými okraji desky, reliéfem barvy a slabým tónem čisté plochy. Za prvního uživatele této techniky (kolem roku 1620) bývá obvykle považován švýcarský grafik Dietrich Meyer starší (1572–1658). V 19. století dovedl techniku akvatinty k umělecké dokonalosti zejména belgický grafik a malíř Félicien Rops (1833–1898), který se jedinečným způsobem zmocnil erotických a fantaskních motivů. V kontextu českého prostředí vyhledal výrazové prostředky měkkého krytu grafik a cestovatel František Tavík Šimon (1877–1942), reflektující atmosféru amerického světa mrakodrapů a reklam, japonské exotiky a každodennosti pařížských ulic, karnevalů a trhů. V moderní české výtvarné kultuře užívá měkký kryt jako doplňkovou techniku při tvorbě svých technicky dokonalých grafických listů výtvarník a sběratel africké kultury Jiří Anderle (narozen 1936), který prostřednictvím svých děl systematicky mapuje alternativní rozměry lidské existence. (Barbora Půtová)