moderna (z latiny: modus, „míra, způsob“ přes francouzštinu: moderne, „používající nové, aktuální způsoby“), vnitřně členitá a ve svých projevech nejednou protichůdná etapa, popřípadě hnutí ve vývoji evropského moderního umění, které je obvykle datováno do poslední třetiny 19. století a prvního desetiletí 20. století a interpretováno jako reakce na objektivistický pozitivismus ve filozofii a humanitních vědách, na historizující styly, které přinesl romantismus), na klasický (akademický) realismus v malířství a architektuře a na kritický realismus, naturalismus a parnasismus v literatuře. Modernu charakterizuje silný individualismus, který má být zárukou neodvozenosti a vnitřní pravdivosti sdělení a také nezávislosti na národních i politických programech. Dalším charakteristickým rysem moderny je antitradicionalismus, projevující se jako zpochybňování, ne-li popírání umělecké tradice. U zrodu moderny stojí „prokletí básníci“ a představitelé impresionismu v malířství, na jejím vrcholu secese jako kulturní a umělecký styl i hnutí. Jejími vyhraněnými směry se staly symbolismus a dekadence. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)