orfismus (odvozeno ze jména mytologického řeckého pěvce Orfea, syna boha Apollóna), 1. nábožensko-filozofická tradice zdůrazňující blaženost posmrtného života a pokládající tělo za vězení duše, mající hluboké kořeny (snad už v předhomérské době), ač poměrně pozdě a jen zlomkovitě doložená. Za svého zakladatele pokládala Orfea, syna boha světla, slunce, hudby a věštění Apollóna, a snad se snažila spojit kult Apollóna a Dionýsa Zagrea. Cílem lidského života je osvobození božské duše z vězení těla (dualismus), prostředkem k tomu je zasvěcení, účast na orfickém kultu a přísné dodržování předpisů čistoty (zákaz prolévání krve, požívání masa aj.); 2. směr v malířství, rozvíjející se na počátku 20. století, usilující skladbou abstraktních lineárních prvků a barevných ploch vyvolat hudební a poetické dojmy (i zde název odvozen ze jména starořeckého pěvce Orfea, považovaného někdy i za vynálezce hudby vůbec). (Jaroslav Malina)