plastika (z řečtiny: plasó, infinitiv plasein, plastos plastiké techné, „dovednost; tvořím z hlíny, modeluji, tesám …“), 1. řecký název pro každé jednotlivé sochařské dílo volné i vázané, nebo také koncepce sochařské práce, protože socha v antickém Řecku vznikala nanášením hmoty – modelováním; 2. sochařská tvorba vůbec – sochařství. Od plastického postupu z nitra k povrchu odlišujeme postup skulptivní, který naopak charakterizuje odebírání hmoty z bloku kamene, dřeva apod. (skulptura). 3. (archeologie, etnoarcheologie) výtvarný artefakt vytvořený hnětením, formováním a vypálením plastické hmoty (hlíny, jílu, případně s příměsmi) objevující se již v mladém paleolitu (Dolní Věstonice) a od neolitu transkulturně rozšířený. V prostředí pravěkých a nativních kultur jde především o samostatné keramické předměty zachycující antropomorfní (například paleolitické a neolitické venuše), zoomorfní, geometrické a další motivy včetně zobrazení modelu obydlí a jiných věcí, anebo o aplikaci těchto motivů (v podobě uch, výčnělků apod.) na keramické artefakty, zejména nádoby. Většina těchto předmětů měla důležitou funkci v rituálu. (Jaroslav Malina, Marie Pardyová)