poetismus (z latiny: poeticus, „básnický, hravý“), jediný původní český umělecký směr avantgardního ražení; jeho zakladateli a teoretiky byli zejména Vítězslav Nezval (poetismus má být „[…] metodou, jak nazírati na svět, aby byl básní […]“) a Karel Teige: „Umění, které přináší poetismus, je ležérní, dovádivé, fantaskní, hravé, neheroické a milostné (…) Poetismus chce udělati ze života velkolepý zábavní podnik. Excentrický karneval, harlekinádu citů a představ, opilé filmové pásmo, zázračný kaleidoskop. Jeho múzy jsou laskavé, něžné a smavé …“. Poetismus odmítl podřízenost umění dosavadní politice a ideologii, soustředil se na smyslové okouzlení, citové prožívání, imaginaci, vštěpoval životní optimismus, zábavné veselí, radost ze hry. Výrazně ovlivnil vývoj meziválečné poezie – například Vítězslava Nezvala (Pantomima, 1924; Akrobat, 1927; Edison, 1928) nebo Jana Hory i poezii poválečného období; projevil se i v próze, nejosobitěji a nejkrásněji v humoristické novele Vladislava Vančury Rozmarné léto (1926), a ve výtvarném umění – například v díle Jindřicha Štyrského a Toyen nebo Františka Muziky. (Jaroslav Malina, Jiří Pavelka)