reliéf (z francouzštiny: relief, „vypuklost, nerovnost; vypouklá práce“, sochařské dílo vytvořené v ploše, docilující plastickým náznakem prostorovosti; buď z plochy vystupuje (nízký reliéf – basreliéf, vysoký reliéf – hautreliéf), nebo je do ní vyhlouben. Například na Předním východě byl reliéf nejužívanějším výtvarným prostředkem již od pravěkého období. Nejstarší reliéfy nacházíme na pečetích (glyptika) a od konce 4. tisíciletí př. n. l. na jejich zvláštní formě – pečetních válečcích. Výjev musel být vyryt v negativu a zručnost řemeslníků, kteří dokázali vytvořit v malých rozměrech mnohdy skutečná výtvarná díla, je obdivuhodná. Z konce 4. tisíciletí př. n. l. pochází rovněž první stéla s reliéfem muže zápasícím se lvem. Stély obsahovaly později i nápisy a používají většinou plochého reliéfu. Vedle stél byla reliéfní vyobrazení spolu s nápisy tesána do kamenných obelisků (například 2 m vysoký černý obelisk Salmanassara III. z 9. století př. n. l.). Zachovaly se i reliéfy vytvořené ve skalách, z nichž nejznámější je skalní svatyně Yazilikaya, reliéf na skále v Bísutúnu a vchody do achaimenovských královských hrobů v Persepoli a Nakše Rustamu. Reliéfní výzdobu mají i kamenné nádoby (například přes l m vysoká kultovní váza z Uruku) a hlavice votivních kyjů z 3. tisíciletí př. n. l. Nejvíce reliéfního vyobrazení nacházíme však na plaketách nebo větších deskách z kamene (alabastr, sádrovec, vápence) i hlíny. Menší hliněné nebo kamenné plakety (většinou s otvorem uprostřed), jež byly umísťovány v chrámech, jsou rozděleny do několika pásů, v nichž se odehrávají jednotlivé scény. Ur-Nanšeho plaketka z Girsu zobrazuje panovníka a členy jeho rodiny při stavbě chrámu. Častým motivem bylo také slavnostní pití nápoje k uctění božstev (29,5 cm vysoká plaketka z „oválného“ chrámu v Chafádží). Celé plochy (většinou terakotové) destičky využívají obvykle reliéfy, jež zobrazují hudebníky a hudebnice, tanečnice, mytologické scény, démony, ochranná božstva apod. Vrchol reliéfního umění představují velké kamenné desky, jimiž byly obkládány stěny oficiálních sálů v palácích asyrských vládců (Dúr-Šarru-kén, Ninive, Kalach) v l. polovině l. tisíciletí př. n. l. Na nich byli (kromě rituálních scén) zobrazeni panovníci a jejich doprovod při přijímání holdu od podmaněných i při boji s nepřáteli či lovu. Bitevní i lovecké scény jsou plny pohybu. I zde je využíváno rozčlenění do pásů, v nichž je zobrazován pouze jeden plán prostoru bez perspektivy. Naznačení perspektivy nacházíme od 8. a 7. století př. n. l. jen u několika málo reliéfů. Za vrchol tohoto umění lze považovat zobrazení lovu na lvy, které se našlo v Aššurbanipalově severním paláci v Ninive. Ortostaty v syrské a maloasijské architektuře byly zdobeny rovněž reliéfy s různými náměty (Chattuša, Alaça Hüyük, Melid, Karchemiš, Sam’al). Ve vysokém reliéfu blížícímu se volné plastice byly ztvárněny bájné a zvířecí postavy, které střežily brány a vchody (okřídlení býci s lidskou hlavou, lvi). Reliéfní výzdoba byla vytvářena i z různě tvarovaných cihel. Fasádou z reliéfních cihel byl vybaven chrám bohyně Inanny v Uruku, který nechal zrekonstruovat kassitský panovník Karaindaš. Reliéfními cihlami byla vyzdobena rovněž procesní cesta a Ištařina brána v Babylonu. Reliéfní umění je zastoupeno rovněž v kovu. Raně dynastický chrám v al-Ubajdu (obejdská kultura) se pyšnil tepaným reliéfem zobrazujícím ptáka se lví hlavou a jeleny. Ve 2. polovině 2. tisíciletí př. n. l. se vyráběly v západní Sýrii kovové nádoby s bohatou figurální výzdobou (Ugarit). Z 1. poloviny 1. tisíciletí př. n. l. pocházejí bronzové pásy, které byly součástí vrat vedoucích do královského paláce v Imgur-Enlil. Tak jako na kamenných asyrských reliéfech, i zde jsou obrazem dokumentovány válečné výpravy. Reliéfem byly rovněž vyzdobeny různé předměty a nádoby ze slonoviny, jejichž výrobou prosluli Foiníčané, které však byly posléze zhotovovány i na území Asýrie (Kalach). (Nea Nováková)