secese (z latiny: sēcessiō, „odstoupení, odejití stranou; odštěpení, odloučení se, vystěhování se“), 1. v antickém Římě tento termín označoval protestní vystěhování plebejů na Svatou horu roku 494 př. n. l. na protest proti uzurpaci moci patriciji; 2. v moderní době tak byl na začátku 20. století označen poslední velký historický kulturní a umělecký sloh euroamerické civilizace, který se promítl do všech základních oblastí lidské kultury, počínaje architekturou, výtvarným uměním a konče užitým uměním a oblékáním; jeho synonymy jsou německý Jugendstil, anglický Modern Style a New Art, francouzský L’Art Nouveau a italský Stile floreale. Secese je rovněž chápána jako umělecké hnutí z přelomu 19. a 20. století, jindy jako etapa vývoje moderního umění. První umělecká skupina dané orientace vznikla v roce 1892 v Mnichově (jmenovala se Sezession), druhá v roce 1897 ve Vídni. Secese usilovala o netradiční projev a odkláněla se od soudobého akademického umění. Charakteristickými prvky secesního výtvarného umění jsou ornament, plošné zobrazení prostoru, lineárnost, plynulá vlnící se křivka (nositelka symbolu), asymetrie, stylizace přírodních tvarů (listy, květy, zvířecí a lidské tělo) a lomené barvy. V ornamentálnosti a oblibě rostlinných motivů navazovalo na rokoko, v oblasti symboliky na tvorbu romantika Williama Blakea (1747–1827). Tyto prvky se prosazovaly v secesní architektuře. Secesní stavby se vyznačovaly barevnou dekorativní zdobností fasád a interiérů. Velký rozmach zaznamenala secesní užitá grafika (hlavně plakát) a umělecká řemesla (keramika, sklo, porcelán, šperk, nábytek). V literatuře a dramatické tvorbě se výrazem secesního slohu stal symbolismus, dekadence a impresionismus. V hudebním umění atmosféru secese nejlépe zachytila operní tvorba pozdního romantika Richarda Strausse (1864–1949). U nás se secese výrazně projevila v architektuře – Dušan Samo Jurkovič (1868–1948), Jan Kotěra (1871–1923), v sochařství je spojena se jmény Františka Bílka (1872–1941) a Ladislava Šalouna (1870–1946), v malířství vynikal Jan Preisler (1872–1918), Vojtěch Preissig (1873–1944) a zejména Alfons Mucha (1860–1939), který přímo ovlivnil světovou uměleckou tvorbu (plakáty); 3. odchod jižních otrokářských států z Unie, který vedl k vytvoření Konfederovaných amerických států a k občanské válce v USA (1861–1865). (František Čapka, Jaroslav Malina)