skalní umění (anglicky: rock art), termín užívaný k označení prehistorických, historických i současných obrazů a symbolů vytvořených na skalních stěnách nebo na volných kamenných blocích, případně na megalitických stavbách. Skalní umění lze rozdělit do tří základních kategorií: petroglyfy, petrosomatoglyfy a piktogramy. Interpretace účelu a funkce skalního umění je široká – vymezení teritoria, záznam mytologických nebo historických příběhů, součást nejrůznějších rituálů, dekorace aj. Některé motivy jsou však svým abstraktním obsahem obtížně rozluštitelné a pochopitelné, k čemuž někdy přispívá i vysoký stupeň jejich destrukce. V prostředí zejména prehistorických a nativních neliterárních kultur, ale i v literárních kulturách bylo skalní umění důležitým prostředkem komunikace, jehož prostřednictvím se člověk obracel k transcendentnu nebo k pozemským věcem a plnilo důležitou funkci v rámci daného sociokulturního systému. Provedení obrazů je závislé především na jeho využití a funkci v dané komunitě. Mnohé motivy jsou rozšířeny transkulturně (například klikatky a spirály), ale nemusí mít nutně tentýž význam. Z hlediska výběru motivů a umístění skalních obrazů hrálo významnou roli také prostředí: rytiny či kresby existují na vrcholcích hor (Mont Bego, Francie), na úpatí pohoří (horské údolí Val Camonica, Itálie), pod převisy (Austrálie, severní Skandinávie) i v zemědělsky využitelné krajině (jižní Skandinávie). Časové rozpětí skalního umění je značné – objevuje se od mladého paleolitu (umění, paleolitické) až do současnosti; lze je datovat pomocí radiokarbonové a luminiscenční metody, na základě rozborů ikonografických a technologických, prostřednictvím archeologického kontextu a analogie nebo podle superpozice jednotlivých obrazů, stupně patinace, zvětrávání a mikroeroze. Geografické rozšíření skalního umění je celosvětové – existuje ve všech světadílech kromě Antarktidy. Celkový počet skalních obrazů není přesně znám, k dispozici je pouze odhad kolem 40 milionů; počet lokalit, na nichž byly skalní obrazy objeveny, se pohybuje kolem sta tisíc. Afrika: V Africe byly koncentrace rytin nebo maleb prozkoumány zejména v jejích severních, východních a jižních oblastech, například v Alžírsku (Tassili n’Ajjer), Čadu (Niola Doa), Gabonu (Ogooue River Valley), Kamerunu (Bidzar), Kongu (Niari River Valley), Libyi (Akakus, Jebel Uweinat), Malawi (Chongoni), Maroku (The Draa River Valley), Namibii (Twyfelfontein), Nigeru (Dabous Rock), Středoafrické republice (Bambari, Bangassou, Bwale, Lengo) a v Tanzanii (Kondoa). Amerika: V Americe se skalní umění koncentruje především na území řady států USA (Aljaška, Arizona, Arkansas, Colorado, Kalifornie, Kansas, Minnesota, Nevada, Nové Mexiko, Severní Dakota, Utah, Washington, Západní Virginie), v Kanadě (Alberta, Britská Kolumbie, Nové Skotsko, Ontario), v Mexiku a na západě a jihu Jižní Ameriky (Argentina [zejména Patagonie], Chile, Kolumbie, Peru aj.). Asie: V Asii je nejvýznamnější oblastí skalního umění Sibiř, dále Mongolsko a státy střední Asie, ale je známo i z dalších míst: Filipíny, Indie (Bhimbetka), Jordánsko (Wadi Faynan, Wadi Rum), Pákistán aj. Austrálie a  Oceánie : Na rozdíl od ostatních světadílů jsou skalní obrazy v Austrálii rozmístěny rovnoměrněji po celém kontinentě. Existují zde tisíce nalezišť s prehistorickými a nativními rytinami a malbami. Nejproslulejší obrazy jsou v Arnhemské zemi na severu Austrálie, kde se objevuje množství motivů provedených tzv. „rentgenovou technikou“, která zachycuje páteř, plíce, srdce, střeva a další vnitřní orgány lidí i zvířat. Datování australského umění je obtížné, protože hlinky, použité k malování, neobsahují téměř žádný uhlík, podle jehož radioaktivního rozpadu lze nálezy datovat. Navíc byly malby obnovovány, takže přemalby mohou být mladé, zatímco původní díla mohou být stará stovky i tisíce let. Nejstarší doklady pocházejí dokonce z paleolitických lokalit, snad i z doby před více než 50 000 lety (jde o nálezy okru, používaného možná k malování); dále bylo zjištěno stáří vzorku pigmentu smíšeného s lidskou krví (10 700 let) a stáří rudé barvy na skalním převisu v Sandy Creek (24 600 let). Stáří skalních obrazů z jihu Austrálie bylo stanoveno na více než 40 000 let, což by naznačovalo, že jde možná o nejstarší skalní umění na světě; ale tyto doklady jsou stále předmětem vědecké diskuse. V Tichomoří je skalní umění na Havaji, Velikonočním ostrově i na Novém Zélandu (zde především v oblastech North Otago a South Canterbury). Evropa: Nejproslulejší oblasti evropského skalního umění představují jeskyně ve Francii a ve Španělsku z období mladého paleolitu, v mladších pravěkých údobích dominuje zejména italské údolí Val Camonica a Skandinávie. Skalní obrazy se vyskytují ve všech severských zemích kromě Islandu. Ve Finsku jde především o malby a miskovité prohlubně. V Dánsku je představují rytiny typické pro dobu bronzovou (více než 100 lokalit) a tzv. miskovité prohlubně (kolem 670 lokalit). Ve Švédsku a Norsku jsou jak malby, tak rytiny. Jejich motivickou základnu lze rozdělit na dva velké okruhy: obrazy s loveckou tematikou soustředěné zejména v severních částech Skandinávie a obrazy ze zemědělského údobí řazené především do severské doby bronzové (1800–500 př. n. l.; některé motivy jako například miskovité prohlubně, klikatky, spirály aj. na megalitických stavbách například v oblastech Bohuslänu a Skåne patří do mladší doby kamenné a například obrazy jezdců na koních s obdélníkovými štíty v Bohuslänu jsou řazeny do doby železné). Celkem je v Norsku a ve Švédsku známo kolem 17 000 lokalit. Nejstarší obrazy loveckého umění ve Skandinávii vznikly v době kamenné (ale mnoho z nich pochází až posledního tisíciletí př. n. l.) byly nalezeny na pobřeží Finska a v severní části Norska. Jsou situovány podél pobřeží a u vodních toků. Kromě několika jednotlivých lidských postav jsou námětem především losi, sobi a ptáci. Lovecké motivy zahrnují lovená zvířata – především losi, sobi a medvědy a v přímořských oblastech také mořské živočichy. K motivům zemědělského údobí patří orba, vozy se zápřahem a domestikovaná zvířata, lodě, otisky nohou, kruhovité útvary a miskovité jamky, lidské a zvířecí figury, dále abstraktní obrazce. V alpské oblasti se skalní umění nachází v Rakousku (Bluntautal, Kienbach, Schneidjoch) a především v Itálii, kde je nejvýznamnější horské údolí Val Camonica, z dalších italských lokalit je možné jmenovat Ciappo dei Ceci, Ciappo del Sale, Ciappo delle Conche a Pietra delle Coppelle v Lombardii; Pinerolo a Valchiusella v Piemontu. Z Francie je známo skalní umění z Vallée des Merveilles (Provence), vyniká však zejména Mont Bégo z francouzsko-italského pomezí, odkud je známa velká koncentrace petroglyfů, datovaná do eneolitu a starší doby bronzové. Zdejší rytiny jsou situovány v obtížně přístupných polohách v nadmořské výšce 2 000–2 800 metrů nad mořem. Mezi motivy se často vyskytnou zobrazení podobající se býkům, kteří mají pouze přední část těla a rohy. Lidské postavy třímají v rukou zbraně. Svými motivy má Mont Bégo blízko k vyobrazením ve Skandinávii i v údolí Val Camonica. Ve Švýcarsku jsou známy lokality Carschenna, Grigioni, Sion a Vallese. Na Iberském poloostrově, ve Španělsku, jsou petroglyfy datované od starší doby kamenné až do doby bronzové. Mezi motivy převládají zbraně, lidé, zvířata a kruhovité útvary. Z Portugalska se uvádí například Vale do Côa. Na Britských ostrovech se vyskytují rytiny, mezi nimiž převládají geometrické motivy (soustředné kruhy, spirály, klikatky aj.). Bývají vyryty zejména na vnitřních i vnějších stěnách megalitických hrobek (například Newgrange a Knowth v Irsku). V Anglii a ve Skotsku byly objeveny také miskovité jamky, které jsou často obklopeny jedním nebo více prstenci, proto se pro jejich pojmenování vžil anglický název cup and ring. Motivy skalního umění (dýky a sekery) zdobí také Stonehenge. Rytiny na Britských ostrovech spadají rámcově do mladší doby kamenné až doby bronzové. (Viz též umění paleolitické, umění parietální.) (Roman Čihák)