sklo, první umělá hmota v dějinách, vzniklá tavením vhodného křemitého písku s různými anorganickými přísadami (tzv. sklářský kmen) v pánvi na otevřeném ohništi nebo v jednoduché jámové peci. K vynálezu (patrně jako vedlejšího produktu tavby měděných rud) došlo na Předním východě a v Egyptě v 5. tisíciletí př. n. l. Prvotní formou výrobků byly zelenavé až modravé (kysličníky mědi barvené) drobné kroužkovité či válečkovité korálky fajánsové (alkalinová glazura) nebo přímo ze skelné pasty. Teprve další zdokonalování vedlo k zhotovování celoskleněných ozdob a pak i nádob. (Jana Součková)