umění předkolumbovské Ameriky , dochované sochy, plastiky a reliéfy, stejně jako barevné iluminace kodexů obyvatel mexického Altiplana (Toltéků, Aztéků, Mixteků …) či mayských umělců, přinášejí decentně stylizované výjevy zachycující především milenecké dvojice, obvykle cudně sedící vedle sebe. Objevují se také motivy tanečnic a pak již jen naturalistické scény porodů dětí a jejich prvního omývání; zvláště Aztékové si velmi potrpěli na osobní hygienu. Výjimečnou a v dějinách umění předkolumbovské Ameriky naprosto neobvyklou stránkou jsou realistická, až naturalistická vyobrazení rozmanitých intimních scén (a technik) ze sexuálního života (včetně análního pohlavního styku heterosexuálního či homosexuálního) na antropomorfní keramice mochické kultury ze severoperuánského pobřeží. V kulturách staré Ameriky zřejmě platil zákaz vaginálního koitu během laktačního období ženy, které trvalo první tři roky věku dítěte. Normální koitus během této doby byl přísně trestán, dokonce i smrtí; proto se obyvatelé předkolumbovské Ameriky zřejmě uchylovali k análnímu styku, který se pak odráží i v častém uměleckém ztvárnění. Dřívější badatelé hovořili přímo o „sexuálních zvrácenostech“. Nálezy tohoto typu keramiky způsobily ve své době poměrně velké překvapení, protože podobné artefakty, ovšem v mnohem menší míře, nacházíme pouze u mladší kultury chimúské, jež svým způsobem na Mochiky navazovala, i když až po delším časovém úseku; obdobné nádoby se ojediněle vyskytnou u dalších kultur peruánského pobřeží, jež mochickou kulturu buď časově předcházely (například salinarská, vicúská a gallinazská kultura [ dřívější název virúská kultura]) , nebo s ní byly zčásti současné (například vicúská kultura), nebo byly mladší (například sicánská kultura). Novější pokusy o výklad artefaktů mochické antropomorfní keramiky shledávají vcelku oprávněně základní možnou linii výkladu ve faktu, že objekty byly součástí pohřebního rituálu (obvyklá výbava zesnulých); odtud lze spekulovat o nutnosti pochopení významu smrti, plodnosti (na některých nádobách je žena penetrována, ať už vaginálně nebo análně, v blízkosti dítěte; jde snad o symboliku rituálně založené ochrany dítěte?) a role předků v mochické kultuře. A tak neskrývaná otevřenost, s níž Mochikové na jedinečných nádobách zachytili svůj sexuální život, činí z těchto artefaktů velkolepý unikát. Mnozí badatelé se domnívají, že rozsáhlou epickou šíří zobrazení kultury svých tvůrců předstihuje dokonce i řeckou černofigurovou a červenofigurovou keramiku. Dodnes se dochovaly desítky tisíc nádob této kultury. O sexualitě, erotice, manželství a jiných stránkách života v Incké říši dávají názornou představu zejména půvabné ilustrace neznámého autora ve vzácné rukopisné kronice Felipe Huamana Pomy de Ayaly (1526–1613) El primer nueva coronica y buen gobierno (První nová kronika a dobrá vláda) , dokončené asi roku 1615. Tato kronika, jejímž autorem je indiánský míšenec, je obsáhlým rukopisem o 1179 stranách, který upadl v zapomnění a byl objeven až v roce 1908 v Královské knihovně v Kodani. Tiskem vyšla poprvé v roce 1936. (Oldřich Kašpar, Jaroslav Malina)