velkomoravské umění, první slohově ucelený výtvarný projev u Slovanů v oblasti Velkomoravské říše (počátek 9. až počátek 10. století), jejímiž centry byla jižní Morava a západní Slovensko, časově spadající do předrománské doby. Představuje originální syntézu prvků podunajské kultury a provinciálního římského a avarsko-slovanského umění a umění souvisejícího s křesťanskými misiemi: byzantským uměním a uměním z oblasti salcbursko-pasovské. Pokročilá byla zejména kamenná sakrální architektura, vyznačující se několika dispozičními typy – rotunda, krátké jednolodí s pravoúhlým nebo půlkruhovým kněžištěm, jednolodní chrámy prodloužené o předsíň nebo bazilikální (Břeclav-Pohansko, Mikulčice, Uherské Hradiště aj.); vynikající bylo umělecké řemeslo (zlaté a stříbrné ozdoby a šperky), kde byly užity jemné techniky granulace a filigránu. Tyto projevy jsou dokladem vysoké úrovně velkomoravské dvorské kultury v tehdejším evropském kontextu. (Jaroslav Malina)