Má mě rád,
nemá mě rád.
#Má mě ráda,
nemá mě ráda.
#Má mě rádo,
nemá mě rádo.
#Rád, ráda, rádo,
kýžené Eldorado.
#A la folie, pas du tout:
Gaëtan Henri Alfred Edouard Léon Marie Gatian de Clérambault
není nikdy out…
#Vysvětlivky
Bouguereau, William-Adolphe (30. 11. 1825, La Rochelle, Francie – 19. 8. 1905, La Rochelle, Francie), francouzský malíř, pedagog; přední představitel francouzské {{realistické|term_desc/realismus.html|pp}} akademické malby. Vystudoval prestižní pařížskou École nationale supérieure des beaux-arts (v roce 1888 se zde stal profesorem) a v jejím tehdejším akademickém duchu maloval své obrazy na mytologická, náboženská a historická témata (jeho kompozice Zrození Venuše se stala jakýmsi „symbolem {{akademismu|term_desc/akademismus.html|pp}} 19. století“), ale i scény ze současnosti (Koupající se dívka; Krab; Mladá pastýřka; Těžká hodina) a portréty (Portrét Geneviève Bouguereau; Portrét pana M.).
Clérambaultův syndrom (erotomanická paranoia, erotomanický blud), syndrom, paranoidní choroba, která se vyznačuje bludným přesvědčením o intenzivní lásce, jíž chová objekt („oběť, kořist“) tohoto přesvědčení vůči subjektu („agresor, lovec“). Subjekt se domnívá, že objekt, obvykle vyššího sociálního a ekonomického statusu, se zamiloval jako první a zároveň se jako první pokusil navázat komunikaci na bázi otevřeného kontaktu, důmyslných úskoků (zkoušky) nebo tajných signálů (koketérie, svádění). Subjekt touží a neukojitelně usiluje přiblížit se objektu nebo s ním navázat kontakt. Do kontaktu se svým objektem však přichází v mnoha případech ojediněle, neboť se zpravidla jedná o populární nebo prominentní osobnost (herec, politik, moderátor, umělec, výjimečně i vědec). Mezi projevy subjektu patří namlouvání, dvoření, hlídání a střežení objektu (stadium pýchy). Podnětem k pronásledování může být buď předchozí reálná interakce mezi subjektem a objektem nebo zprostředkované poznání (nejčastěji z masových médií). Potenciální lhostejnost, již objekt může vykazovat, subjekt vnímá a interpretuje zkresleně nebo paradoxně, jako výzvu nebo opětování. Postupně propukající obavy subjektu vedou k jeho zarmoucení a rozčarování (stadium zklamání). Z tohoto důvodu pronásleduje objekt výčitkami a falešným obviňováním. Snaha navázat kontakt a získat pozornost může vystupovat ve formě zasílaných dopisů, e-mailů, telefonátů, dárků nebo návštěv objektu (anglicky: stalking). Majetnické požadavky začíná prosazovat agresivně a k jeho užívaným prostředkům může náležet vydírání, vyhrožování nebo fyzické a sexuální napadení až usmrcení (stadium hněvu). Subjekt je navíc ujištěn o nemožnosti šťastné existence objektu bez osobní přítomnosti v jeho životě. Vzhledem k chronickému charakteru choroby se vytrvalost subjektu nejenom stupňuje, ale také přetrvává (někdy celoživotně). V mnoha případech nejsou projevy subjektu jeho okolí nápadné nebo podezřelé. Popis jednotlivých projevů a modelových stadií průběhu tohoto chování uvedl ve stati Les Psychoses passionelles (Vášnivé psychózy, in: Oeuvre psychiatrique, 1921) francouzský psychiatr, etnolog a fotograf Gaëtan Henri Alfred Edouard Léon Marie Gatian de Clérambault (1872–1934), jehož jméno syndrom nese. Clérambault vyčlenil dvě základní formy syndromu: 1. čistá neboli prodromální forma, jež existuje solitérně, propuká nenadále a zůstává rezistentní. 2. sekundární neboli přidaná forma, která vystupuje společně s psychotickými stavy, nejčastěji paranoidní schizofrenií nebo bipolární afektivní poruchou, propuká postupně a je doprovázena halucinacemi. Za motiv vzniku syndromu Clérambault označil pýchu, domýšlivost a pocit vlastní mimořádnosti. Clérambaultův syndrom je obtížně léčitelný, protože postižený je zpravidla ke své bludné poruše zcela nekritický. Léčení psychoterapeutickými postupy bývá málo efektivní, léčba psychofarmaky však musí být zahajována nejčastěji v nedobrovolném režimu. Zvládnout se daří jen asi polovinu případů, druhá polovina přechází do nevyléčitelného chronického stadia. Britský spisovatel Ian McEwan (narozen 1948) beletristicky zpracoval formu Clérambaultova syndromu na základě skutečného případu v knize Enduring Love (Nezničitelná láska, 1997). Filmové zpracování Clérambaultova syndromu A la folie, pas du tout (Má mě rád, nemá mě rád, 2002) realizovala francouzská scenáristka a režisérka Laetitie Colombaniová (narozena 1976).
Eldorado, legendární země zlata v Jižní Americe; přeneseně místo blahobytu a bohatství, země zaslíbená, ráj.
#William-Adolphe Bouguereau, Vosí hnízdo (Le Guêpier), 1892, olej, plátno, 212,7x152,4 cm, soukromá sbírka.
V anglosaském světě je tento obraz uváděn pod názvem The Invasion (Invaze; Nájezd; Napadnutí; Vpád).
${img{images/bouguereau.jpg}{alone}}$