Samozvučný státně zastupitelský zvon z Olomouce ukázal svůj um,
vyzvání, že dokonáno jest: „… est mea cunctorum terror vox deamoniorum“.
#Vzlétl pět set let po Bobligovi neúplatný hanácký Fénix
z popela Savonaroly a Campanelly, však možná skončí přibitý na krucifix…
#Vysvětlivky
Boblig z Edelstadtu, Jindřich František (kolem 1612, Cukmantl [Edelstadt] – 27. 1. 1698, Olomouc), rakouský císařský laický inkvizitor; vedl tzv. čarodějnické procesy na Šumpersku, zvláště ve Velkých Losinách. Svoji kariéru advokáta (studia práv ve Vídni nedokončil) započal v Olomouci a tam ji také úspěšně zakončil, poté co byl donucen opustit své inkviziční působiště v Šumperku. Mezitím obvinil z „čarodějnictví“ a podrobil krutému mučení mnoho žen a mužů, z nichž bylo více než sto upáleno. Z dobových pramenů vyplývá, že Boblig byl osobností se sadistickými a zvrácenými sexuálními sklony, zhýralý, bezohledný a krutý, ale také mocichtivý a hrabivý (hlavním důvodem jeho inkviziční činnosti bylo patrně vlastní obohacování z majetku zkonfiskovaného odsouzencům a získávání nekontrolovatelné moci nad svými „bližními“).
Brázda, Pavel (21. 8. 1926, Brno), český malíř a grafik. Krátce studoval dějiny {{umění|term_desc/umeni.html|pp}} a filozofii na Masarykově univerzitě v Brně a poté dějiny {{umění|term_desc/umeni.html|pp}} a {{malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}} na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze; z Akademie {{výtvarných umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} v Praze byl vyloučen z politických důvodů. V počátcích své tvorby navázal na dílo umělců sdružených ve Skupině 42, od roku 1944 začal vytvářet svůj vlastní umělecký směr definovaný jako hominismus („{{umění|term_desc/umeni.html|pp}} o lidech a pro lidi“). Brázdovo dílo se vyznačuje osobitou originalitou; v posledních letech začal využívat i možností počítačové grafiky (Obluda čeká, obluda má čas; 5 minut před koncem světa; Chodící krabice; Proces; cykly a série Válka proti lidem; Závodníci nebo Pestré hlavy).
Campanella, Tommaso (vlastním jménem Giovanni Domenico Campanella, 5. 9. 1568, Steniano nedaleko města Stilo, Itálie – 21. 5. 1639, Paříž, Francie), italský filozof, člen dominikánského řádu, představitel utopismu. Jako společenský ideál si představoval úplné zrušení společného majetku a rodinného života.
Fénix (řecky: Foinix, -íka), egyptský pohádkový nesmrtelný pták. Žije údajně 500 let, pak se v hnízdě sám spálí a z popela opět vzlétne omlazen.
krucifix (z latiny: crucifixus, „na kříži přibitý“, příčestí minulé od crucifigere, „křižovat“), zobrazení Ježíše Krista na kříži. Také název pro latinský kříž nesoucí tělo (korpus) Ježíše Krista, zpravidla také kartuš s nápisem INRI, může nést i lebku na zkřížených hnátech, postavu Madony nebo rozetu.
Savonarola, Girolamo (21. 9. 1452, Ferrara, Itálie – 23. 5. 1498, Florencie, Itálie), italský dominikánský mnich, kazatel, náboženský a politický reformátor. Ve svých fanatických kázáních se stále více pohoršoval nad bezbožnými výtvarnými díly, hudbou, literaturou a údajně všudypřítomnou korupcí. Mnohá umělecká díla ve Florencii nechal poškodit nebo zničit. Zavedl také policii (členy byly i děti, jež směly volně vstupovat do všech domů a podle svého uvážení ničit vše špatné), která měla kontrolovat mravnost občanů. Situace se vyostřila ve chvíli, kdy byla na Savonarolu (po neuposlechnutí příkazu papeže) 13. května 1497 uvalena papežská klatba, poté byl exkomunikován a následně za kacířství popraven.
zvon (latinsky: campana, „zvon“), samozvučný bicí hudební nástroj sestávající z vlastního těla zpravidla kalichovitého tvaru a srdce zavěšeného uprostřed těla, které slouží k ozvučení (v dálněvýchodních kulturách jsou zvony ozvučovány zvnějšku pomocí úderů kladivy). Nejstarší užití zvonů sahá doložitelně asi do 3. tisíciletí př. n. l., původní určení není známé, ale patrně už od nejstarších dob souviselo s náboženskými kulty. Po rozšíření křesťanství se staly běžnou součástí náboženského života a plnily různé funkce. Nesloužily jen k svolávání věřících k bohoslužbám, ale podle dochované formule se jim přisuzovaly i role magické: laudo deum verum, plebem voco, congrego clerum / defunctos ploro, pestem fugo, festa decoro („pravého Boha chválím, lid svolávám, kněží shromažďuji / mrtvé oplakávám, mor zaháním, svátky slavím“), k němuž se někdy připojoval třetí verš: est mea cunctorum terror vox deamoniorum („můj hlas je postrach všech zlých démonů“). Největší zvon v Čechách se jmenuje Zikmund, je zavěšen ve Svatovítské katedrále v Praze a jeho váha se odhaduje na 13–14 tun; na Moravě dominuje osmitunový zvon Václav v katedrále sv. Václava v Olomouci.
#Pavel Brázda, Zazvoní zvonec, bez data, sítotisk, 42x60 cm.
${img{images/brazda.jpg}{alone}}$