U příležitosti oslav dvoustého výročí opuštění Elby císařem za pouhých 2015 eur
(Symbolická cena za celý komplet!)
faksimilovala Evropská komise EU památné březnové výtisky listu Le Moniteur:
#09. 03. 1815: „Netvor utekl z místa svého vyhnanství.“
10. 03. 1815: „Zlověstný Korsičan přistál ve Francii!“
12. 03. 1815: „Bestie postupuje na Grenoble.“
13. 03. 1815: „Tyran obsadil Lyon. Jeho věrní šíří strach a děs.“
18. 03. 1815: „Uzurpátor je šedesát hodin od Paříže.“
19. 03. 1815: „Pan Bonaparte postupuje, ale Paříž nikdy neobsadí!“
20. 03. 1815: „Zítra dorazí Napoleon před hradby Paříže.“
21. 03. 1815: „Císař Napoleon je ve Fontainebleau!“
22. 03. 1815: „Jeho Veličenstvo císař dorazil do Tuilerií. Nic nemůže popsat radost lidu!“
#Taková byla devótnost tisku
v těch hrozných časech útisku.
To se dnes přece nemůže stát,
ručí za to evropský superstát.
#Vysvětlivky
devótnost (z latiny: devotus, „zaslíbený [bohu]“), podlézavost, přehnaná oddanost.
Gérard, François (4. 5. 1770, Řím, Itálie – 11. 1. 1837, Paříž, Francie), francouzský malíř; představitel {{klasicismu|term_desc/klasicismus.html|pp}}. Byl žákem zakladatele francouzského {{malířského|term_desc/malirstvi.html|pp}} {{klasicismu|term_desc/klasicismus.html|pp}} Jacquese-Louise Davida (1748–1825), který jej roku 1791 jmenoval svým asistentem; zajistil mu i vlivné místo člena revolučního tribunálu, jehož zasedání se ovšem Gérard prozíravě nikdy neúčastnil s opakovaným oznámením údajné nemoci. Nadále zůstal politicky flexibilní, což mu umožnilo pracovat pro významné představitele všech směrů francouzské revoluce, pak pro Napoleona, který jej jmenoval dvorním malířem a následně i pro Bourbony (Joachim Murat; Madame Récamierová; Madame Tallienová; Napoleon v korunovačním rouchu). V roce 1819 byl Gérard za svůj obraz Příjezd Jindřicha IV. do Paříže králem Ludvíkem XVIII. povýšen do šlechtického stavu s titulem baron; stal se dvorním malířem a obdržel kříž Čestné legie.
Napoleon Bonaparte (15. 8. 1769, Ajaccio, Korsika, ostrov spadající pod správu Francie – 5. 5. 1821, Longwood House, ostrov Svatá Helena, zámořské území Velké Británie), francouzský generál, politik, státník a císař (1804–1814, 1815); jeden z největších vojevůdců v historii lidstva. Po řadě slavných vítězství vtrhl v roce 1812 s velkou armádou do Ruska; v tomto tažení však přecenil své síly, dostal se sice až do Moskvy, ale bez zajištěného zásobování byl nucen k cestě zpátky, přitom zahynula převážná část jeho armády (z půl milionu vojáků se jich vrátilo asi 30 000). Brzy se mu podařilo vybudovat novou armádu, ta však byla v tzv. bitvě národů u Lipska (1813) poražena spojeneckou koalicí, která následně vstoupila do Francie a dobyla Paříž (v březnu 1814). Napoleon byl donucen abdikovat a byl vyhoštěn na ostrov Elbu ve Středozemním moři. Na francouzský trůn byl dosazen neoblíbený Ludvík XVIII; toho využil Bonaparte, v březnu 1815 se vylodil v zálivu Golfe Juan a za široké podpory místního obyvatelstva a armády se vydal na Paříž. Získal zpět trůn, na němž však pobyl pouze 100 dní, než byl donucen po prohrané bitvě u Waterloo (18. června 1815) abdikovat. Vzdal se Britům, kteří jej deportovali na ostrov Svaté Heleny, kde strávil zbytek svého života jako zajatec; na tomto ostrově také zemřel.
#François Gérard, Bitva u Slavkova, 1810, olej, plátno, 510x958 cm, Musée de Trianon, Versailles, Francie.
${img{images/gerard.jpg}{alone}}$