Středověký chiliasmus –
měl podobné zásady jako dnešní islamismus.
#Kdysi už pikarti a čeští adamiti
hlásali, že třeba zkažený svět vyvrátiti.
#A co by asi říkali dnes,
kdyby si přečetli zprávy v Mladé frontě DNES?
#Vysvětlivky
adamita (adamité) (název podle jména biblického Adama), 1. příslušník některé z náboženských sektářských pospolitostí zejména ve středověku, které požadavek oproštěnosti mnohdy dováděly až k extrémním pohoršujícím projevům; příslušníci žili zpravidla v komunách na odlehlých místech a nezřídka praktikovali obnažování a uvolněné sexuální chování, jež naplňovalo jejich náboženské představy o návratu do ráje, k přirozenému lidství, osvobozujícímu člověka duševně i tělesně. V českých zemích se hnutí adamitů šířilo počátkem 15. století, vrcholilo za husitství. Nejvýznamnější pospolitost adamitů na tvrzi Ostrov u Hamru nad Nežárkou zničil Jan Žižka v roce 1421; 2. za protireformace v českých zemích jedna z přezdívek pro blouznivce a nekatolíky vůbec.
chiliasmus (z řečtiny: chiliás, „tisíc“), náboženské učení o druhém Kristově příchodu a jeho tisíciletém království na zemi, které se opíralo o představy blouznění za raného křesťanství, rozvinulo se v řadě evropských zemí do různých podob (mělo často mnoho společného s projevy lidového kacířství). V českých zemích se v letech ideové tolerance za vlády krále Václava IV. (1361–1419) chiliasmus rozšířil v nejširších lidových vrstvách. Jeho hlavní tezí bylo tvrzení, že zkažený svět se musí rozpadnout a na jeho troskách vznikne Kristova tisíciletá říše, kdy sám Kristus sestoupí na zem a bude vládnout všem; odsuzoval stávající řád a místo něj nabízel Boží pořádek. Pro většinu chudých bez životních perspektiv byla vidina Kristovy říše jediným východiskem. Chiliasmus se projevoval i v kázáních největších husitských radikálů (předtím už i u Jana Milíče z Kroměříže [zemřel 1374]), posléze u Mistra Jakoubka ze Stříbra (po 1370–po 1429) a Jana Želivského (zemřel 1422). Novou podobu dostal v Táboře v radikálních 72 chiliastických táborských článcích, podle nichž se zde řídil život; nová společnost měla splňovat vidiny „království božího na zemi“, byly zrušeny feudální výsady, všichni lidé si byli rovni, nazývali se „bratry a sestrami“, majetek byl všem společný, čímž vznikla jakási spotřební komuna (už v roce 1421 však opustili sektáři Tábor). Chiliasmus se projevil také v myšlení Jednoty bratrské, především u Jana Amose Komenského (1592–1670).
Jelínek, Alex Adolf (25. 4. 1890, Strmilov u Jindřichova Hradce – 2. 9. 1957, Praha), český malíř, grafik a spisovatel. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na akademiích {{výtvarného umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} v Mnichově a Praze (zde byl žákem Maxe Švabinského). Maloval žánry, zátiší, portréty i historické a vizionářské kompozice (Adamité; Akt na koni; Báňská a Hutní; Kůň v lese; Na pastvě; Orgie; Partie z Krumlova; Pegas; Praha; Starý kůň; U psacího stolu; U vody; Ve zříceninách chrámu; Zátiší s houslemi a svíčkou). Ilustroval díla Jaroslava Vrchlického a Alexandra Sergejeviče Puškina. Napsal román Černošedé oči a vydal pohádky (s vlastními perokresbami).
#Jelínek, Alex Adolf, Adamité, 1917, {{lept|term_desc/lept.html|pp}}, papír, 41x60 cm, soukromá sbírka.
${img{images/jelinek.jpg}{alone}}$