Proč je stále tolik Kleónů
a jejich demagogických klonů?
Nezoufejme, u nás v Babrofertu
se prý maká i na Periklově klonu.
Brzy bude stvořen nový lidový vůdce
s neodolatelným charizmatem svůdce,
před nímž neobstojí ani německý Führer,
jakož i Verführer a dokonce ani Frauenverführer.
#Vysvětlivky
demagog (přes německé der Demagog, „demagog, štváč, svůdce lidu“, z řeckého dēmagōgōs, původně „vůdce lidu“ z dēmos, „lid“ a ágō, „vedu“), kdo jedná demagogicky, působí na city lidí záměrným překrucováním skutečnosti a obvykle s cílem chopit se moci nebo získat různé osobní preference a výhody. Toto označení nemělo původně hanlivý přízvuk: v 5.–4. století př. n. l. byl takto v Athénách označován politik, který se opíral o lidové masy a zastupoval jejich zájmy. Takovým demagogem byl například Periklés. Avšak již antičtí kritikové používali tento výraz v dnešním smyslu, tedy jako označení nevěcného, klamného řečníka, využívajícího líbivé fráze, nesplnitelné sliby, překrucování faktů a neznalosti, předsudky a emoce posluchačů. Ve spletitých politických poměrech i za střetů mezi mocnými boháči a bezprávnými bezzemky mohli v řeckých obcích i v Římě vystoupit demagogové bez rozvahy a rozhledu, kteří dovedli strhnout davy jen svou sugestivní výřečností. Typem starověkého demagoga byl například jirchář Kleón v Athénách, válečný štváč proti Spartě, který navrhoval dát popravit všechny muže a prodat všechny ženy a děti do otroctví za vzpouru v Mytiléně na Lesbu v roce 428 př. n. l. Když byl vyzván Níkiou, aby se sám ujal vedení vyprovokované vojenské akce, chlubně vyzvání přijal, ale v nebezpečí za sebe nastrčil jiného velitele, načež nestoudně sklízel ovoce jeho slávy. Teprve když byl později v bitvě poražen a zabit, mohl být sjednán mír Níkiův, po němž popravdě volali občané obou znepřátelených stran, neboť naznali, že válka je těžce poškozuje. V Římě „zájmy lidu“ kryli své ziskuchtivé úmysly mnozí demagogové zejména v době občanských válek.
Frauenverführer [der] (z němčiny), svůdce žen, sňatkový podvodník.
Führer [der] (z němčiny), vůdce.
klonování (z řečtiny: klón, „větev, výhonek“), vytváření geneticky shodných organismů, buněk nebo částí DNA.
Krésilás (5. století př. n. l.), řecký sochař pocházející z Kréty. Byl činný ve druhé polovině 5. století př. n. l. v Athénách, kde dosáhl mezi umělci Perikleovy doby významného postavení. Byl mu například svěřen prestižní úkol vytvořit oficiální portrét tohoto státníka. Periklea zobrazil jako vojevůdce s přilbou na hlavě. Údajně se zúčastnil s dalšími slavnými sochaři Feidiem, Fradmonem a Polykleitem konkursu na sochu Amazonky pro Artemidin chrám v Efesu. Z ostatní jeho tvorby se v antických pramenech zvláště připomíná socha smrtelně raněného muže, která prý budila obdiv působivým vyjádřením zhroucení bezvládného těla.
Periklés (asi 500–429 př. n. l.), řecký demokratický politik a státník; dovršitel athénské demokracie. V Thúkydidových Dějinách peloponnéské války (Ho polemos tón Peloponnésión kai Athénaión) je zachycena jeho „Řeč nad padlými“, ve které shrnul demokratické ideály antického Řecka. Vzhledem k dobovým zvyklostem projevoval vůči své vzdělané ženě Aspasii neobyčejnou úctu a tolerantnost. Periklés stál v čele Athén v letech 443 až 429 př. n. l., kdy byl s výjimkou roku 430 př. n. l. každoročně volen do funkce prvního stratéga. Dobudoval činnost všech demokratických institucí tak, aby se na nich mohli podílet všichni občané (svobodní muži). Z jeho popudu byly v Athénách vybudovány skvělé stavby na Akropoli. Periklés byl velmi schopným řečníkem, v Athénách hájil protispartské stanovisko. Potíže Athéňanů v počáteční fázi peloponnéské války způsobily Perikleův politický pád. Po rehabilitaci a opětném zvolení do funkce však Periklés brzy zemřel při morové epidemii.
Verführer [der] (z němčiny), svůdce, svůdník.
#Krésilás, Periklés, 1. polovina 2. století, mramor, výška … cm, římská kopie ztracené bronzové busty z doby kolem roku 430 př. n. l., Vatikánská muzea, Vatikán.
${img{images/kresilas.jpg}{alone}}$