Pociťuji ke Kristu neskonalou vděčnost,
že mě při Posledním soudu vzkřísil
a pro příkladné etické chování vzal na věčnost.
#Sub speciae aeternitas
je totiž život na Zemi pouhý kratičký špás.
#Vzkazuji shůry smrtelníkům: etické chování je nejlepší z životních cest,
dies iste, quem tamquam extremum reformidas, aeterni natalis est.
#Vysvětlivky
dies iste, quem tamquam extremum reformidas, aeterni natalis est (z latiny), ten den, jehož se bojíš jako posledního, je zrodem věčnosti (římský filozof, básník a politik Lucius Annaeus Seneca Mladší [4 př. n. l. – 65 n. l.], Listy Luciliovi).
Memling, Hans (mezi 1433 a 1440, Seligenstadt, Německo – 11. 8. 1494, Bruggy, Belgie), vlámský malíř; významný představitel pozdně {{gotického|term_desc/gotika.html|pp}} {{malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}}. Byl činný v Kolíně nad Rýnem a od roku 1466 v Bruggách. Navázal na dílo Jana van Eycka (kolem 1390–1441) a Rogiera van der Weydena (1399/1400–1464) a dovršil nizozemský {{naturalismus|term_desc/naturalismus.html|pp}} 15. století. Maloval náboženské scény plné emocí, zátiší a znamenité portréty.
Poslední soud, soud nad zemřelým. Ve starém Egyptě se odehrával při vstupu do podsvětí v síni Obou pravd před bohem Usirem a spočíval ve vážení pozemských skutků zemřelého. V kladném případě byl zemřelý prohlášen za „ospravedlněného“ a směl trvale žít v říši mrtvých. V řecko-římské antice duše zemřelých přicházely do podsvětí před tři soudce vybrané z těch, kteří za svého života patřili k nejspravedlivějším. Byli jimi Mínós, Aiákos a Rhadamantys. V antickém sepulkrálním kultu však podsvětní soud neměl tak fatální význam jako v Egyptě. Nově mu ho později přisoudilo křesťanství. V raném křesťanství se Poslední soud evokoval prostřednictvím alegorie se starozákonním motivem takzvaného Ezechielova vidění (líčící znovuvzkříšení všech zemřelých). Od 12. století byl Poslední soud oblíbeným motivem umísťovaným do tympanonů západních portálů katedrál (například Amiens, Chartres, Paříž, Remeš). V interiérech býval na západní stěně kostelů nebo kaplí (Michelangelova freska v Sixtinské kapli z let 1536–1541). Motiv Posledního soudu se v pozdním středověku užíval k výzdobě radnic i soudních síní, kde měl nabádat k dodržování spravedlnosti.
sub speciae aeternitas (z latiny), z hlediska věčnosti (sentence nizozemského filozofa a etika Barucha Spinozy [1632–1677]).
#Hans Memling, Poslední soud, 1467–1471, triptych, olej, dřevo, 242x360 cm, Muzeum Narodowe w Gdańsku, Polsko.
${img{images/memling.jpg}{alone}}$