Tisíce minulých generací
s tisíci následných generací
v životě a smrti si podávají ruce
s {{expresionistickou|term_desc/expresionismus.html|pp}} adorací.
#Vysvětlivky
Munch, Edvard (12. 12. 1863, Loten, Hedmark, Norsko – 23. 1. 1944, Ekely, Norsko), norský malíř a grafik; průkopník a jeden z hlavních představitelů {{expresionismu|term_desc/expresionismus.html|pp}}. Jeho příklad stál u zrodu českého {{moderního|term_desc/moderna.html|pp}} {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}. Jeho příklad stál u zrodu českého {{moderního|term_desc/moderna.html|pp}} umění. Munch usiloval o vyjádření skrytých vášní lidského nitra, úzkosti ze života i smrti. Slavný cyklus obrazů Vlys života, vrcholící dílem Tanec života (1899–1900) Munch označil za poemu o lásce, životě a smrti. Jeho výtvarné dílo je spjato s literaturou, podněty nacházel u {{dekadentního|term_desc/dekadence.html|pp}} polského spisovatele Stanisława Przybyszewského (1868–1927) a švédského {{naturalisty|term_desc/naturalismus.html|pp}} Augusta Strindberga (1849–1912). V 90. letech 19. století vytvořil cyklus s názvem Láska, který se z původně šesti obrazů dále rozrostl. Jeden z původních obrazů s názvem Madona, který autor několikrát obměnil, byl vystavován s rámem, na němž byly vyryty nebo namalovány spermie, a představuje ženu při milování. Munchova slova „Přestávka, kdy se celý svět zastaví ve svém běhu. Tvoje tvář zračí všechnu krásu světa. Tvé rety, karmínově rudé jako zralé ovoce, se bolestně rozevírají. Úsměv mrtvoly. Teď si život a smrt podávají ruce. Je spojen řetězy, které váže tisíce minulých generací s tisíci generací, které přijdou“ dokládají jednu z hlavních myšlenek {{malířského|term_desc/malirstvi.html|pp}} {{symbolismu|term_desc/symbolismus.html|pp}} – spojení smrti a sexuality, zániku a nepřetržité obnovy života. Toto téma Muncha zaujalo i v Baudelairových básních, které ilustroval. Žena je pro něj symbolem přírodního koloběhu života a smrti a láska oním bodem, v němž se tento proces stále obnovuje. Zde se také zakládá její osudová přitažlivost a nadvláda nad mužem. Munch chápe lásku jako věčný zápas pohlaví. Muž a žena mu byli symbolem životní síly, v milostném vztahu však žena ovládá muže, jak je patrné například na obrazech Vampýr (1894), Oko v oko (1894), Vlastní portrét – Salome Parafráze (asi 1898), Maratova smrt (1906-1907). Na jednom z obrazů cyklu Láska je ztvárněn námět žárlivosti, který Munch často maloval. Typická je veliká tvář žárlivce a v pozadí představa ženy, která svádí jiného muže. Toto téma bylo jistě motivováno milostnými trojúhelníky v prostředí bohémy, ale má i obecnější platnost, evokuje totiž hřích Adama a Evy sledovaný žárlivým Bohem. Modelovým obrazem exprese v {{moderním|term_desc/moderna.html|pp}} {{umění|term_desc/umeni.html|pp}} je Výkřik (1895). Je symbolem úzkosti, psychického stresu, krize člověka v {{moderním|term_desc/moderna.html|pp}} světě.
#Edvard Munch, Madona, z cyklu Láska, 1894–1895, olej, plátno, 136x110 cm, Munchovo muzeum, Oslo, Norsko.
${img{images/munch.jpg}{alone}}$