Věstonickou venuší pokořil {{sochařské|term_desc/socharstvi.html|pp}} mistry na celé čáře,
v budoucnu jeho dílo ozdobí světové encyklopedie a dokonce i slabikáře!
#Vysvětlivky
venuše, označení (tradiční a popularizující) pro ženské {{plastiky|term_desc/plastika.html|pp}} a {{skulptury|term_desc/skulptura.html|pp}} v celém průběhu pravěku, počínaje obdobím jejich vzniku v mladém paleolitu před 32 000 až 11 000 lety a konče pozdním neolitem. Termín není možno spojovat s Venuší, italskou bohyní milostného půvabu, která se časem proměnila v bohyni smyslné lásky a od 3. století př. n. l. byla ztotožněna s řeckou Afrodítou, nebo jej dávat do souvislosti s antickým ideálem krásy.
Věstonická venuše, paleolitická {{plastika|term_desc/plastika.html|pp}}; byla vymodelována z {{keramické|term_desc/keramika.html|pp}} hmoty vzniklé smísením hlíny a prášku z drcených a přepálených kostí a mamutoviny. Užití {{keramické|term_desc/keramika.html|pp}} hmoty jako {{sochařského|term_desc/socharstvi.html|pp}} materiálu na lokalitách pod Pavlovskými vrchy je prioritním objevem tamějších lovců z hlediska celosvětového, jinak ovšem podobné zobrazení ženy (ženského božstva, „venuše“) patří stylově k nejrozšířenějšímu typu paleolitických „venuší“ v celém tehdejším prostoru Euroasie: hlava ani rysy tváře nebo oči nebyly podstatné, stejně jako ruce; naopak byla zdůrazněna velká povislá prsa, široké boky a silná stehna, jakoby poznamenaná opakovaným mateřstvím – tedy znaky snad stylizující ženskou plodnost, jejímuž kultu mohly takové {{plastiky|term_desc/plastika.html|pp}} sloužit. Tyto {{plastiky|term_desc/plastika.html|pp}}, přestože mají proměnlivé rozměry jednotlivých proporcí, byly pro celkové vyznění a sdělení patrně vytvářeny podle jednotného kánonu založeného na obdobném filozofickém východisku paleolitické společnosti: celá postava je zpracována ve tvaru kosočtverce, jehož horní vrchol vyznačuje hlavu, dolní vrchol nohy, postranní vrcholy se dotýkají boků; kružnice vkreslená ve středním poli kosočtverce vymezuje mateřské břicho; z horního okraje kružnice visí dolů velké prsy, její spodní okraj se dotýká pohlaví. Zdá se tedy, že mladopaleolitičtí umělci zobrazovali nahou ženu ve vysokém stupni těhotenství – nadto v obrysech kosočtverce, jenž je patrně prastarým znakem vulvy –, aby symbolizovali a pozitivně v rituálu ovlivňovali rodící a rozmnožovací sílu ženy, z níž pocházeli všichni členové pospolitosti a ve které viděli ztělesnění lidského sexuálního principu, zajišťujícího pokračování života.
#Paleolitický anonym (II), Věstonická venuše, 30 000 př. n. l., mladý paleolit, kultura pavlovienu, terakota, výška 11,5 cm, naleziště: Dolní Věstonice u Mikulova, uloženo: Moravské zemské muzeum v Brně.
${img{images/paleoliticky_anonym__iii_.png}{alone}}$