Orgány EU pro pokračování své bohulibé mise
zvolily do čela jedné své komise
jako komisařku
Paní komisarku –
poprvé Češku a ženu –
bohužel ne inteligentní a vzdělanou Němcovou Boženu!
#Vysvětlivky
komisař (z latiny: comissarius, „pověřenec, zmocněnec; komisař“), 1. osoba určená k provádění zvláštních úkolů, zejména zastupující stát, státní správu při určitých úkonech. Komisaři a komise jsou pevnou součástí dějin už od starověku. Jejich úloha vzrůstala zvláště v přelomových údobích nebo v represivních režimech, kdy se mnohdy vyznačovala mimořádnou krutostí a bezprávím. Například za protičchinského povstání koncem 3. století př. n. l. v Číně působili na královském dvoře komisaři čung čeng (z čínštiny: „palácový napravovatel“) a s’ kuo („kontrolor nedostatků“) s represivním posláním; tito inkvizitoři často z malicherných důvodů a na základě neprokázaných obvinění přivedli na popraviště řadu schopných politiků, důstojníků a generálů. Podobnou krvavou roli hráli komisaři a komise při převratných událostech, jakými byly Velká francouzská revoluce (komisaři republiky organizující teror proti opozici i zcela nevinným) nebo Velká říjnová revoluce (Rada lidových komisařů – nejvyšší vládní orgán, který inicioval kruté represálie a prosadil popravy „nepřátel revoluce“ bez soudů). V dnešní době je „ostří“ činnosti komisařů, komisařek a komisí sice otupeno, zato se však v hojném počtu vyskytují takřka na všech úrovních společenského a politického života; 2. (dříve) stupeň úřední hodnosti ve veřejné správě (u vysokoškolsky vzdělaných státních úředníků) vyšší než koncipista; (u nás dříve) titul státního úředníka (i bez vysokoškolského vzdělání).
komisařka, 1. ke komisař; 2. (zastarale též) komisarka (obvykle žena komisaře).
Paní komisarka, název románu z roku 1923 o osvětovém působení spisovatelky Boženy Němcové (1820–1862) na Chodsku ve 40. letech 19. století (zde pobývala se svým manželem – habsburským úředníkem Josefem Němcem); jeho autorem je katolický kněz, spisovatel a básník Jindřich Šimon Baar (1869–1925).
Petrov-Vodkin, Kuzma Sergejevič (5. 11. 1878, Chvalinsk, Rusko – 15. 2. 1939, Petrohrad, Rusko), ruský malíř, grafik, teoretik {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}, spisovatel a pedagog; významný představitel {{symbolismu|term_desc/symbolismus.html|pp}}. Ve své tvorbě byl ovlivněn dílem francouzského malíře Puvis de Chavannese (1824–1898) a staroruským {{malířstvím|term_desc/malirstvi.html|pp}}. Maloval obrazy s náboženskými tématy i ze soudobého života se symbolickým podtextem (Bohorodička; Koupající se; Matka; Plavení rudého koně; Ráno; Sen), později tvořil díla s revoluční tematikou (Rok 1918 v Petrohradě; Pracující; Smrt komisaře) a portréty (Autoportrét; Anna Achmatovová; Vladimír Iljič Lenin).
#Kuzma Sergejevič Petrov-Vodkin, Smrt komisaře, 1928, olej, plátno, 195x248 cm, Státní ruské muzeum, Petrohrad, Rusko.
${img{images/petrov-vodkin.jpg}{alone}}$