Mors certa,
hora incerta.
#Hodinu neodhalí ani věda tanatologie,
z nejistoty si pak dobře žije tafefobie…
#Jedině sebevrah tu hodinu smrti ví,
i když kdoví…
#Vysvětlivky
Mors certa, hora incerta (z latiny), Smrt je jistá, hodina nejistá.
Pinkas, Soběslav (původním jménem Hippolyt Karel Maria František Pinkas, 7. 10. 1827, Praha – 30. 12. 1901, Praha), český malíř, grafik a karikaturista; významný představitel {{realismu|term_desc/realismus.html|pp}}. Studoval na Akademii {{výtvarných umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} v Praze, kde se účastnil radikálního studentského hnutí v revolučním roce 1848. Umělecké vzdělání prohloubil na mnichovské Akademii a ve Francii, kde žil v letech 1854–1868. V počátcích své tvorby volil pod vlivem barbizonské školy motivy z všedního každodenního života (Hrající si děti na Kampě; Metařka; Pasačka z Marlotte), později pod vlivem díla francouzského malíře Gustava Courbeta (1819–1877) ještě zvýraznil {{realismus|term_desc/realismus.html|pp}} (Dělníci na Montmartru; Drvoštěp a smrt; Po boji). Po návratu do Prahy maloval rodinné náměty (Portrét dcery Jiřiny; Portrét umělcovy matky Karoliny Pinkasové); věnoval se též karikatuře a návrhům pro užité {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}.
sebevražda, záměrné zabití sebe sama; dobrovolné ukončení života, obvykle jako reakce na tíživou situaci často spojenou se ztrátou smyslu života. Složité a protichůdné názory na příčiny a podstatu, popřípadě oprávněnost sebevraždy, demonstrují protiklady křesťanské etiky (sebevražda jako tabuizovaný čin) a filozofie existence (sebevražda jako poslední svobodná možnost volby).
tafefobie (z řečtiny: tafos, „hrob“, fobos, „strach, úděs, hrůza“), neodůvodněný, neurotický strach z pohřbení zaživa.
tanatologie (z řečtiny: Thanatos, „bůh smrti“ a logos, „nauka, věda“), interdisciplinární vědní obor o smrti a souvisejících fenoménech zasahující do antropologie, filozofie, historie, medicíny, psychologie, práva, sociologie aj.
#Soběslav Pinkas, Modlitba za oběšence, 1861, olej, plátno, 124x98 cm, Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou.
Pinkas zachytil scénu, jíž byl sám aktérem: v pařížském ateliéru sám odřezával svého nebohého přítele malíře Josefa Wehleho, který spáchal sebevraždu. Původně zobrazil zemřelého v přítmí trámoví. Obraz vystavil v roce 1861 na Pařížském salonu; na tu dobu příliš {{realistická|term_desc/realismus.html|pp}} malba se však setkala s nepochopením, podobně jako díla dalších „{{realistů|term_desc/realismus.html|pp}}“. Aby obraz prodal, rozhodl se Pinkas pro přemalbu: byl odstraněn oběšenec a sebevražda je zpodobena jen symbolicky oprátkou. Tímto obrazem se Pinkas zařadil mezi nejvýznamnější představitele {{realismu|term_desc/realismus.html|pp}} i {{naturalismu|term_desc/naturalismus.html|pp}} ve světovém měřítku.
${img{images/pinkas.jpg}{alone}}$