#
<p>Co
nám tím bohyně Héra vlastně sdělila,</p>
<p>když
oba altruistické bratry pro jejich dobro zahubila,</p>
<p>zatímco
sebevědomého sochaře Polyméda věčností obdařila?</p>
#
<p>Vysvětlivky</p>
<p><b>Kleobis
a Bitón</b>, synové Héřiny kněžky
Kýdippy z&nbsp;Argu. Hérodotos (asi 485–asi 425 př. n. l.) ve
svých ve svých <em>Historiés apodexis</em>
(Dějiny) o nich vypráví tento pochmurný příběh: Když jednou
nebyl po ruce potah sami se obětavě zapřáhli do vozu a matku
odvezli ke svatyni vzdálené 45 stadií. Matka se modlila k&nbsp;bohyni
Héře, aby synům dala za odměnu, co je pro člověka nejlepší;
když po skončení obřadu vyšla před chrám, nalezla oba syny
mrtvé. Spoluobčané jim v&nbsp;Delfech zasvětili sousoší…</p>
<p><b>Polymédés
z&nbsp;Argu</b> (činný v&nbsp;1.
polovině 6. století př. n. l.), řecký sochař. Proslul jako
autor sousoší bratrů Kleobia a Bitóna v podobě stojících
nahých mladíků <em>(kúros)</em>,
což je forma charakteristická pro archaické {{řecké
umění|term_desc/recke-umeni.html|pp}}. Dílo bylo instalováno ve věštírně v&nbsp;Delfech.</p>
#
<p>Polymédés,
<em>Kleobis a Bitón</em>,
kolem roku 590 př. n. l., mramor, výška 197 cm, Archeologické
muzeum, Delfy, Řecko.</p>
<p>Když
před více než 2500 lety dokončil Polymédés sochy bratrů
Kleobia a Bitóna, označil je svým podpisem. Byla to první
signatura sochaře-kameníka. Dával tím zřejmě najevo hrdost nad
svým dílem, vyjádřil svůj vztah k&nbsp;němu, názor, že je to
dílo právě jeho rukou a jeho mozku. Obě sochy nesou hlavní znaky
archaického období, a to zejména frontalitu a statuárnost, jakož
i schematické vyjádření psychického hnutí (archaický úsměv).</p>${img{images/polymedes.jpg}{alone}}$