Dnes nikdo neví, co slovo moai znamená,
zanechali je po sobě sochaři bez jména
na ostrově Mata Kite Rangi – Oko hledící do nebes…
#Vysvětlivky
Velikonoční ostrov, ostrov (o rozloze asi 130 km2) ležící ve východním vrcholu trojúhelníkovité Polynésie (Havaj – Nový Zéland – Velikonoční ostrov). Je jednou z nejosamělejších výsep lidské civilizace na Zemi: od nejbližšího ostrova je vzdálen 1 450 km a od pevniny (pobřeží Chile) jej dělí 3 600 km. Název Velikonoční ostrov je evropského původu. Obyvatelé ostrova polynéského původu, kteří zde žili od prvních století našeho letopočtu, pokřtili svou vlast poetičtěji, a dokonce třemi jmény: Mata Kite Rangi, „Oko hledící do nebes“, Rapa Nui, „Velký Rapa“ a Te Pito o te Henua, „Pupek světa“. Polynésané se v novém prostředí ostrova dokázali dobře adaptovat. Živili se pěstováním tara, chlebovníku, banánů a cukrové třtiny, chovali psy, prasata a drůbež. Nevyráběli {{keramiku|term_desc/keramika.html|pp}} a vařili v jamách. Neznali kovy, používali jen kamenné, kostěné a dřevěné nástroje. Přibyli z ostrovů s rozvinutým řezbářstvím ve dřevě na ostrov, kde nedostatek dřeva nahrazovalo bohatství kvalitního kamene. Kámen si oblíbili a naučili se s ním pracovat. Nejprve tesali jen drobnější antropomorfní sochy s kulatými hlavami a nápadně malýma ušima, klečící nebo stojící na pokrčených nohou, podobné sochám a {{dřevořezbám|term_desc/drevorez.html|pp}} lidských postav, jaké dělali jejich sousedé v celé Polynésii. Teprve později vytvořili svůj vlastní svérázný styl: postavy s podlouhlými obličeji, protáhlým nosem a velikýma dlouhýma ušima (moai). Sochy jsou jedinečné svou megalitickou monumentálností, velikostí i počtem. Originalita tohoto stylu i celé kultury obyvatel Velikonočního ostrova vyplývá z jejich více než tisíciletého osamocení. Proč tehdejší obyvatelé Velikonočního ostrova sochy tesali, nevíme, i když poslední sochy byly na své místo osazeny teprve před zhruba třemi sty lety. Katoličtí misionáři totiž vymýtili víru a s ní také mýty a pověsti původních obyvatel, a také většina tradičních znalostí beze stopy zanikla. Uvážíme-li, že mezi lety 500–1700 bylo vytesáno kolem 800 takových obrovitých monolitických soch, a že některé z nich jsou až šedesátitunové, musely mít pro své tvůrce nějaký zásadní význam. Ať už představovaly bohy či vynikající náčelníky, jistě souvisely s jejich mytologickými představami o světě, o posmrtném životě a byly zřejmě hmotným výrazem víry, že jim pomohou ve strastech pozemského života či k blahu života posmrtného.
#Polynéský anonym, Moai, 1. polovina 2. tisíciletí n. l., bazaltový tuf, galerie megalitických soch – moai, Velikonoční ostrov, Chile.
${img{images/polynesky_anonym.jpg}{alone}}$