Zápolím s lehkou formou rýmy,
napadají mě infantilní fóry,
v otupělosti obtížněji tvořím rýmy,
vrhám se na apokryfy
jak vystřižené z řecké diafory.
#Pohleďte na sedmdesátiletého starce,
kterak se sápe po stěnách antropologie!
Mění se v adolescentního usmrkance,
čmrliká {{graffiti|term_desc/graffiti.html|pp}} a jako přídavek
servíruje paleolitické féerie.
#Certum est mihi ante tenebras persequi tenebras.
Právě ho inspiroval z Lišáka Pseudola hlas.
#Vysvětlivky
apokryfy (z řečtiny: apokryfos, „skrytý, utajený“; v jazyce církve: „podvržený, neautentický“), 1. spisy podobné biblickým, které byly později vyřazeny z kánonu bible jako neautentické. Starozákonní apokryfy vznikaly ve stoletích kolem přelomu letopočtu; část z nich, nepřijatá do palestinského kánonu, byla pojata do Septuaginty a posléze i do Vulgaty. Od tridentského koncilu chápe římskokatolická církev tyto knihy za rovněž inspirované Bohem, a proto pro církev závazné. Pravoslaví považuje tyto knihy za nekanonické, avšak ponechává je zařazeny mezi kanonickými podobně jako Septuaginta. Protestantské církve považují všechny apokryfy za pseudoepigrafy a nezařazují je do svých biblí. K novozákonním apokryfům patří Tomášovo evangelium, Skutky Petrovy aj. Apokryfy jako lidová četba byly přeloženy do národních jazyků a staly se pramenem literárních děl i překladů, legend a lidové poezie; 2. přeneseně veškeré nepravé, podvržené spisy, falza písemného charakteru (například Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský); 3. literární dílo, v němž je známý příběh (mytický, biblický, historický aj.) pozměněn smyšlenkami nebo novým výkladem obsahu (v české literatuře například: Karel Čapek, Apokryfy, 1932, Ilja Hurník, Proč pláče Metuzalém a jiné povídky, 1996, Jaroslav Malina, Anti-encyklopedie anti-antropologie, 2013).
diafora (z řečtiny: diaphorá, „rozdíl“; též anakláze), řečnická nebo literární figura využívající opakování téhož výrazu k vyjádření protikladu mezi jeho běžným významem a zevšeobecněním některých jeho významových rysů. Například: Certum est mihi ante tenebras persequi tenebras (Plautus, Pseudolus [jedna z nejlepších Plautových komedií: mazaný otrok přelstí kuplíře]) – „Jsem rozhodnut odejít před příchodem temnoty (než se setmí) do temnoty (podsvětní = zemřít).“
féerie (z francouzštiny: féerie, „kouzlo; pohádková výpravná hra“, výslovnost: fẹri), 1. pohádkový, kouzelný výjev nebo obraz; 2. hra s fantastickým dějem a pohádkovými postavami; 3. cirkusové představení s určitým dějem a překvapivými prvky.
{{graffiti|term_desc/graffiti.html|pp}} (z řečtiny: grafein, „psát, kreslit, rýt“), druh výtvarného projevu prováděný zpravidla ve veřejném prostoru nanášením barev, škrábáním nebo {{leptáním|term_desc/lept.html|pp}}; je znám od pravěku.
usmrkanec (též smrkáč), (hanlivě) chlapec, mládenec, mladý muž, který se chová jako malé dítě.
#Postmoderní anonym, Paleolitické féerie, 2016, {{graffiti|term_desc/graffiti.html|pp}} (akrylové barvy, {{sklo|term_desc/sklo.html|pp}}), okna pracovny Jaroslava Maliny, Ústav antropologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, Brno.
Autor se zjevně inspiroval mladopaleolitickými malbami v jeskyních Altamira (Španělsko) a Lascaux (Francie) z doby před zhruba 15 000 lety.
${img{images/postmoderni_anonym.jpg}{alone}}$