Mávnutím Preclíkova čarovného proutku
může se proměnit manželská ložnice
v úchvatné milostné zápolení tygra a tygřice,
kteří se jeden druhému ukloní,
poté co uspokojili neposednou choutku.
#Vysvětlivky
Preclík, Vladimír (23. 5. 1929, Hradec Králové – 3. 4. 2008, Praha), český sochař, malíř, grafik, spisovatel a pedagog. V počátku {{sochařské|term_desc/socharstvi.html|pp}} tvorby ještě obsáhl tradici řemesla se vztahem k základním materiálům, kameni a dřevu, ale záhy ukázal, že bude realitu přetvářet svou bohatou fantazií a že ze všech {{sochařských|term_desc/socharstvi.html|pp}} materiálů bude jednoznačně preferovat dřevo. V letech 1958–1961 pracoval na proslulém cyklu hlav Česká avantgarda (Generace avantgardy), v letech 1961–1962 vytvořil cyklus Vertikální kompozice. Následovaly další cykly (Stará provensálská města, Dřevěné pomníky, Příští města, Věci pod krkem, Sochy na doteku závislé aj.), v nichž v {{sochařském|term_desc/socharstvi.html|pp}} tvaru zhodnocoval vlastnosti dřeva strukturováním povrchu, například gravírováním, vpalováním nebo polychromií. Od roku 1980 se soustavně věnoval literatuře. Vydal řadu knih beletrie opírajících se především o problémy {{výtvarného umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} (Dřevěná knížka, 1988, Tiše se přemisťovati, 1989, Smírčí kameny, 1990, Kameny pokání, 1993, autobiografický román Holomráz, 1995, Americký kolotoč a jiné povídky, 1997, Deset zastavení v Provence, 2000, 54 týdnů dobrého roku, 2001 aj.). Publikoval v odborných časopisech a sbornících o českém {{sochařství|term_desc/socharstvi.html|pp}}, o problematice zejména moderního {{výtvarného umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} i o dalších tématech a vydal rozsáhlé pojednání o {{sochařském|term_desc/socharstvi.html|pp}} portrétu ve světovém {{výtvarném umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} (Paměť {{sochařského|term_desc/socharstvi.html|pp}} portrétu, 2003).
#Vladimír Preclík, Kdy už?, 2002, olej, sololit, 52x30 cm, soukromá sbírka.
${img{images/preclik.jpg}{alone}}$