Sladké a líbivé zátiší s ovocem a kytkami to není,
idylickému obrazu vévodí ikona krotitele ohně – kováře.
Jako ten z Lešetína, „chlapík, jak se sluší“, pracovitý Jech.
Interpretace obrazu se v očích kritiků a doby stále mění,
prastaré řemeslo se ale i v našem století prosadit dokáže,
kovadliny ještě zvoní, do výhně dmýchá kovářský měch.
#Vysvětlivky
Purkyně, Karel (15. 3. 1834, Vratislav, Polsko – 5. 4. 1868, Praha), český malíř a výtvarný kritik; představitel {{realistického|term_desc/realismus.html|pp}} směru v {{malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}}; syn významného přírodovědce a filozofa Jana Evangelisty Purkyně (1787–1869). {{Malířství|term_desc/malirstvi.html|pp}} začal studovat ve Vratislavi, pokračoval na pražské a mnichovské Akademii. Poté odjel do Paříže, kde na něho nejvíce zapůsobil Courbetův {{realismus|term_desc/realismus.html|pp}}. Odmítal {{akademismus|term_desc/akademismus.html|pp}}, kladl důraz na studium přírody a její {{realistické|term_desc/realismus.html|pp}} zobrazení. Usiloval o monumentální {{plastickou|term_desc/plastika.html|pp}} malbu – pastózním nánosem barvy (kterou modeloval špachtlí, nožem či rukojetí štětce) vyjadřoval povrch a strukturu hmoty (Lovecké zátiší; Sova sněžná). Smysl pro barevně uvolněný styl směřující k {{impresionismu|term_desc/impresionismus.html|pp}} projevil zejména v cyklu skic k shakespearovskému průvodu. V portrétní tvorbě usiloval o hlubokou charakteristiku osobnosti jejím vkomponováním do typického prostředí (Portrét kováře Jecha). Předčasná smrt mu zabránila plně rozvinout osobitou {{malířskou|term_desc/malirstvi.html|pp}} tvorbu i kritickou činnost (vydal stati věnované problematice uměleckého školství a výtvarné výchovy); přesto se Purkyně řadí k nejoriginálnějším a nejinvenčnějším českým malířům 19. století.
#Karel Purkyně, Portrét kováře Jecha, 1860, olej, plátno, 139x106 cm, Národní galerie v Praze.
${img{images/purkyne.jpg}{alone}}$