Všichni lžou,
všichni nelžou,
někteří lžou,
někteří nelžou.
#Co na to soud,
státu důležitý oud.
Do želez zakout,
setnout, poslat out…
#Chammurapi, babylonský král,
tak činil a děje se tak dál a stále dál…
#Sem, s právem útrpným, nic jiného si nepřeji,
přizná se jich víc a mnohem, mnohem rychleji!
Do temné kobky potom s jejich zmučeným tělem.
„Spravedlnost není slepá, jen se dívá jiným směrem.“
#Vysvětlivky
Chammurapiho zákoník, zákoník babylonského panovníka Chammurapiho (vládl 1792–1750 př. n. l.); nejrozsáhlejší dochovaná mezopotamská právní památka. Obsahuje {{reliéf|term_desc/relief.html|pp}} s králem a bohem, prolog, 282 zákonných ustanovení a epilog. Trest smrti byl poměrně častý a uplatňoval se i v případech loupežného přepadení, vloupání a znásilnění. V zákoníku je uveden absolutní trest dokonce u 40 deliktů.
Rouault, Georges (27. 5. 1871, Paříž, Francie – 13. 2. 1958, Paříž, Francie), francouzský malíř, grafik. Studoval na École des beaux-arts v Paříži. Ve své tvorbě byl inspirován zejména středověkými vitrážemi (výrazné černé kontury a základní barevnost), které sám restauroval, ale též dílem Honoré Daumiera (1808–1879), {{fauvismem|term_desc/fauvismus.html|pp}} a {{expresionismem|term_desc/expresionismus.html|pp}}. Zpočátku maloval zejména náboženská témata v tradičním stylu (Ježíš mezi mudrci), koncem 19. století zejména pochmurné krajiny a motivy z předměstí (Kůlna), v prvním desetiletí 20. století zobrazoval dívky, postavy commedia delľarte a tváře ze soudních síní (Nové vtělení otce Ubu; Tři soudci – několik verzí z různých období). Po roce 1914 čerpal náměty především z pašijového cyklu utrpení Kristova (Posmívání Kristu). Je považován za jednoho z nejvýznamnějších {{moderních|term_desc/moderna.html|pp}} náboženských malířů. Válečné hrůzy vyjádřil cyklem 58 grafických listů Miserere et la Guerre. V pozdním období zvýraznil barevnost a schematičnost kresby (Starý král; Malá kouzelnice).
soud, 1. úsudek, názor, mínění (příklad: po mém soudu); 2. (logika) věta, která něco tvrdí nebo popírá. Podle klasické logiky má soud kvalitu (kladný – záporný) a kvantitu: je buď obecný, nebo částečný. Kombinací kvantity a kvality vznikají čtyři druhy soudů, které se tradičně označují písmeny – kladné (podle latinského AffIrmō, „upevňovat; dokazovat, tvrdit, ujišťovat“): A – „všichni lžou“, I – „někteří lžou“, záporné (podle latinského nEgO, „tvrdit, že ne, popírat, zapírat; odpírat“): E – „nikdo nelže“, a O – „někteří nelžou“. Soudy mohou dále být kategorické, hypotetické (podmiňující) nebo disjunktivní (buď – nebo). Analytický je soud, který předmět jen rozebírá, přisuzuje mu něco, co mu bytostně patří (člověk a smrtelný), kdežto syntetický soud k němu cosi přidává (člověk a mladý); 3. hodnocení, kritika; 4. orgán sloužící k uplatňování a hájení právní normy s pravomocí rozhodovat pře, trestní a jiné věci; 5. sbor soudců (příklad: soud se odebral k poradě); 6. rozsudek (příklad: vynést soud nad pachatelem).
„Spravedlnost není slepá, jen se dívá jiným směrem“, citace ze satirického románu z vysokoškolského prostředí USA Good as Gold (česky: Gold za všechny peníze, 1979) amerického spisovatele Josepha Hellera (1923–1999).
#Georges Rouault, Tři soudci, 1928, olej, papír, plátno, karton, 75,1x55 cm, Art Institute of Chicago, USA.
${img{images/rouault.jpg}{alone}}$