Stačil mu pouze kratičký života běh,
Otto, stejně jako Antonín, ze života raději zběh.
Když totiž rozpoznali bezduchost ženských všech,
jejich duch musel z těla. Otázka je, čí to byl vlastně pech?
#Vysvětlivky
bisexualita (z latiny: bi, „dvakrát, po dvou-, dvoj-“ a sexus, „pohlaví“), označení pro sexuální a emocionální náklonnost k osobám obou pohlaví.
Širůček, Antonín (31. 1. 1913, Trávník [dnes Kladoruby] u Letovic – 22. 2. 1977, Brno), český sochař, malíř, grafik. V letech 1933–1935 vystudoval Odbornou {{keramickou|term_desc/keramika.html|pp}} školu v Praze a hned po jejím absolutoriu byl přijat na pražskou Akademii {{výtvarných umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} do {{sochařského|term_desc/socharstvi.html|pp}} ateliéru profesora Bohumila Kafky, přední osobnosti českého novodobého {{sochařství|term_desc/socharstvi.html|pp}}. Dílo Antonína Širůčka se vyznačuje jednotou v rozmanitosti. Vyšel z tradice novodobého {{sochařství|term_desc/socharstvi.html|pp}}, ale jeho touha objevovat nové obzory jej vedla k {{modernímu|term_desc/moderna.html|pp}} ztvárnění různých podnětů i k volbě nejen {{sochařských|term_desc/socharstvi.html|pp}}, ale i kreslířských a {{malířských|term_desc/malirstvi.html|pp}} prostředků. Jednotícím činitelem jeho tvůrčího snažení bylo humanistické krédo. To se promítlo v dominantním místě, které v tematickém repertoáru jeho soch a obrazů přísluší tématům milenců, mateřství a rodiny. Souběh nepříznivých okolností uměleckých i osobních však způsobil, že se umělec pod jejich tíhou rozhodl svět dobrovolně opustit.
Weininger, Otto (3. 4. 1880, Vídeň, Rakousko – 4. 10. 1903, Vídeň, Rakousko), rakouský filozof. Narodil se v zámožné vídeňské židovské rodině, studoval filozofii, ale jeho zájem byl univerzální – absolvoval též přírodovědné přednášky, zabýval se medicínou, zvládl několik cizích jazyků, byl sečtělý, vyznal se v hudbě. Jeho stěžejním dílem je rozšířená disertační práce Geschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter), vydaná na jaře roku 1903, avšak v říjnu téhož roku se Weininger zastřelil (v domě, kde zemřel hudební skladatel Ludwig van Beethoven). Weiningerova kniha vyvolala obrovský rozruch a měla dalekosáhlý vliv; v rozmezí třiceti let byla publikována osmadvacetkrát! V první části této práce rozvíjí autor tezi o bisexualitě přítomné v každém člověku; rozlišení mužského či ženského pohlaví závisí na stupni dominance. Ženský element Weininger vnímal jako méněcenný, žena podle něj ohrožuje stabilitu domova, stabilitu společnosti. Téma ženské role a s ní spojené téma sexuality bylo typické pro tehdejší dobu pnutí mezi potlačováním sexuality na jedné straně a její emancipací na straně druhé. Interpretace ženy jako egoistické femme fatale, vyznačující se všepohlcující sexualitou, i ženy jako nesamostatné, bezduché součásti dekorace nebyla náhodná. Epochu přelomu století totiž provázelo veliké znejistění a krize identity. Weininger se utkal i se svou židovskou identitou: konvertoval ke křesťanství, které považoval za nadřazené židovství. Dílo mladičkého Weiningera nebylo ve své době přijato odmítavě, spíše naopak (švédský prozaik a dramatik August Strindberg [1849–1912] knihu vítal jako „vyřešení problému“), protože se dotýkalo palčivých otázek jeho současníků; bylo také jedním z inspiračních zdrojů dobového {{výtvarného umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}}, například tvorby rakouských malířů Gustava Klimta (1862–1918) a Egona Schieleho (1890–1918).
#Antonín Širůček, Rituál, 1965, patinovaná pálená hlína, výška 55 cm, Muzeum města Brna.
${img{images/sirucek.jpg}{alone}}$