Jaképak „splynutí duší“!
Vždyť mladík vypadá vyděšeně,
jako by spatřil příšeru v ženě…
Je zřejmě typem, který váhá,
i kdyby dívka byla dočista nahá.
#Vysvětlivky
Švabinský, Max (17. 9. 1873, Kroměříž – 10. 2. 1962, Praha), český malíř a grafik; spolutvůrce české {{secese|term_desc/secese.html|pp}}. V pozdější tvorbě se vracel ke klasickému odkazu českého {{umění|term_desc/umeni.html|pp}} 19. století i k jeho historizujícím tendencím. Zasáhl do všech oblastí {{malířského|term_desc/malirstvi.html|pp}} {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}, volné i užité grafiky, vrcholem jeho monumentální tvorby jsou návrhy oken chrámu sv. Víta v Praze. Působivě zachytil i některé způsoby lidského sexuálního a erotického chování: například jeho Splynutí duší patří v českém {{výtvarném umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} k nejpodmanivějším zobrazením něžné lásky dívky k mladému muži. Vynalézavě obohatil zobrazení erotické tematiky v dalších dílech (například cyklus {{leptů |term_desc/lept.html|pp}}Erotický motiv) a řadí se v tomto žánru k nejpřednějším českým a evropským autorům.
#Max Švabinský, Splynutí duší, 1897, pero, papír, 72,5x49 cm, Moravská galerie v Brně.
Kresba představuje dvě „reálné“ postavy, sedícího mladíka s rukama na kolenou a stojící dívku láskyplně objímající jeho hlavu, začleněné do romantické krajiny. Hrdinou obrazu je mladík snící s otevřenýma očima, dívka, která ho objímá, ztrácí kontakt s předmětnou realitou, mění se v sen… Téma malíře přitahovalo, ztvárnil je několikrát. Nejznámější verze tohoto námětu, korespondujícího se symbolisticko-{{secesní|term_desc/secese.html|pp}} výtvarnou poetikou, vznikly v roce 1896 (Splynutí duší, olej, plátno, 65,5x45,5 cm, Národní galerie v Praze) a 1897 – jim zřejmě předcházela skica (Splynutí duší, bez datace, tužka, papír, 46x32,5 cm, České muzeum {{výtvarných umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}}, Praha), která však postrádá pozadí a na níž je zobrazená dívka nahá, nikoli oděná do splývavých šatů jako na dalších obrazech.
${img{images/svabinsky.jpg}{alone}}$