Všechny kardinální hříchy
pramení z ženské psýchy Psýchy.
I kdysi v antice, v čase jejich zrodu,
bylo už všech sedm hříchů ženského rodu…
#Vysvětlivky
Psýché (z řečtiny: psýché, „duše; motýl“), podle báje zpracované římským spisovatelem Apuleiem (narozen asi v roce 125) byla Psýché jednou ze tří královských dcer. Zalíbila se bohu lásky Amorovi (latinský název řeckého boha Eróta) a stala se jeho ženou. Amor ji však navštěvoval jen za tmy, protože ho Psýché nesměla spatřit. Zlá rada závistivých sester přiměla Psýchu k porušení zákazu, za což byla zavržena a teprve po dlouhém strádání vzata na milost a povznesena mezi bohy. Báje je zřejmě odrazem víry Řeků, že psýché („duše“) se utrpením mravně očišťuje a zušlechťuje.
Sedm hlavních hříchů (též sedm kardinálních hříchů či sedm smrtelných hříchů), seznam hříchů (pýcha – superbia, lakomství – avaritia, závist – invidia, hněv – ira, smilstvo – luxuria, nestřídmost – gula, lenost – acedia; v latině jsou všechna pojmenování ženského rodu), který koncem 6. století zavedl papež Řehoř I. Veliký (asi 540–604). Pojmem hlavní hřích se nemyslí hřích, který je před Bohem nejvážnější, nejtěžší či „nejsmrtelnější“. Hlavní znamená, že hřích vychází z hlavy (latinsky: caput), proto se v některých jazycích takové hříchy nazývají „kapitální hříchy“. Podobně kardinální hříchy (z latiny: cardo, „točna; stěžejní bod; čep u dveří; světová osa“) znamenají stav mysli, okolo níž se „otáčí“ celá hříšnost člověka. Jde tedy o hříchy a lidské slabosti, z nichž vycházejí další hříšné činy.
Stuck, Franz von (23. 2. 1863, Tettenweis, Německo – 30. 8. 1928, Mnichov, Německo), německý malíř, sochař, grafik, architekt, pedagog; jeden ze zakladatelů mnichovské {{secese|term_desc/secese.html|pp}} a přední představitel {{symbolismu|term_desc/symbolismus.html|pp}}. V roce 1892 založil spolu s malířem Wilhelmem Trübnerem (1851–1917) umělecké hnutí mnichovská {{secese|term_desc/secese.html|pp}}, které programově stálo proti zkostnatělému akademickému {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}, jež tehdy prosazovaly umělecké instituce. V roce 1895 se stal profesorem na věhlasné Akademii {{výtvarných umění|term_desc/vytvarne-umeni.html|pp}} v Mnichově (Akademie der Bildenden Künste München) a pomáhal ji přetvořit v instituci {{moderního|term_desc/moderna.html|pp}} {{umění|term_desc/umeni.html|pp}}. K jeho žákům patřili Vasilij Kandinskij (1866–1944), Paul Klee (1879–1940) nebo Georges Kars (1882–1945). Stuck se ve vlastní tvorbě snažil uskutečnit ideu „komplexního uměleckého díla“ ({{Gesamtkunstwerk|term_desc/Gesamtkunstwerk.html|pp}}). Proslul obrazem Hřích i kresbami aktu.
#Franz von Stuck, Hřích, 1893, olej, plátno, 89x53 cm, Neue Pinakothek, Mnichov, Německo.
Stuckův Hřích bývá považován za jedno z nejpřesvědčivějších výtvarných vyjádření {{dekadentních|term_desc/dekadence.html|pp}} představ o ženě jako dominantní a démonické svůdkyni.
${img{images/stuck.jpg}{alone}}$